Na papíře to vypadá vlastně docela hezky. Umím si představit tu divokou kalbu plnou chlastu a koksu, na níž najednou někdo nadšeně vykřikl: „Hele, a co kdybychom natočili horor, v němž budou oblíbené pohádkové postavy magoři, co vraždí brutálním způsobem lidi? A co kdyby to byl třeba Medvídek Pú?“ A umím si představit, že to všem v tu chvíli přišlo strašně srandovní a cool. Jenže zatímco normální lidé by po kocovině označili tento nápad za úsměvnou blbinu, jež se hodí maximálně jako kraťas na YouTube, tvůrci hororového Medvídka Pú si asi opravdu mysleli, že z jejich nápadu si všichni sednou na zadek, udělali z něj film a nějakým záhadným způsobem ho dostali až do kin. A vznikla tak jedna z nejvíce amatérských a po všech stránkách nezvládnutých věcí, která se do multiplexů za poslední dekádu podívala.

Synopse je tedy naprosto jednoduchá a dokážu si představit, že ve schopných rukách by mohla být i trochu zábavná a snesitelná. Medvídek Pú a Prasátko se zkrátka nevyrovnali s tím, že jim Kryštůfek Robin odjel na vysokou a poté, co zoufalí a vyhladovělí sežrali Íjáčka, se z nich stali pomstychtivé a krvelačné bestie, které nenávidí lidi, a tak jich hodlají zabít co nejvíc. Což pozná nejen skupinka holek jedoucí do Stokorcového lesa na víkend, ale také samotný Kryštůfek.

Ano, námět zní pořád poměrně zábavně a člověk snadno pochopí, proč se z prvních fotek i traileru stal vděčný virál. Jenže u něj to také mělo zůstat a nikoho nemělo napadnout udělat celovečerák. A to nejenom proto, že tento nápad nemůže film sám o sobě moc utáhnout, ale navíc ho dostal na starosti režisér jménem Rhys Waterfield. Což je člověk, o němž jste doteď asi nikdy neslyšeli a je to jedině dobře. Když se totiž kouknete na filmografii tohoto céčkového patlala, jež obsahuje „skvosty“ jako Pterodactyl, Dinosaur Hotel či Easter Killing, kde už je podle názvu evidentní, jaké peklo vás čeká, je vám jasné, že hororový Medvídek Pú snad ani nemohl dopadnout dobře. Jenže i přesto je překvapující, jak katastrofálně a odporně celý film vypadá.

Když totiž řeknu, že Krev a med vypadá jako amatérský kousek bandy filmových fanoušků, jenž byl natočen za pár šupů v lese za jejich barákem, vlastně bych film ještě chválil. Medvídek Pú je ukázkou totálního neumětelství a neschopnosti natočit zajímavě alespoň jedinou scénu. Umím si představit, že s troškou nadhledu a láskou k pohádkové předloze by mohla z výsledku vylézt fajnová blbina, Rhys Waterfield to ovšem celé pojal jako vážně myšlený, brutální a nekompromisní slasher, v němž není pro vtipnou hlášku či práci s Milneho knižní klasikou místo. Ještě aby jo, když scénář se evidentně vešel jen na jednu normostranu.

Medvídek Pú je ukázkou režijního zoufalství, v němž nefunguje vůbec nic. Zapomeňte na děsivou atmosféru, či poctivé budování napětí. To jsou slova, která Waterfield zřejmě vůbec nezná. Místo toho tu máme bandu amatérských herců, co ještě den před natáčením dělala číšníky, nebo čistila hajzly. Zdejší sebranka je totiž ráda, když si zapamatuje jednu souvislou větu a nějak ji prostě řekne. Medvídek Pú pak vypadá jako nepovedený experiment Dr. Moreaua, který zkřížil hodně divného medvěda s pupkatým americkým buranem. Není děsivý či strašidelný, jen je neuvěřitelně hnusný a v některých momentech i nechtěně směšný. To samé se dá ostatně napsat i o digitální krvi či jednotlivých vraždách, které neuspokojí bohužel ani fanoušky gore nechuťáren. O tom, že noční scény vypadají, jak kdyby byly natáčeny na mobil režisérovy babičky a střih na sebe v jistých momentech ani nenavazuje, se snad ani nebudu rozepisovat.

Přehrajte si trailer Hororový Medvídek Pú bohužel není jedním z filmových odpadů, který je tak špatný až je zábavný. Je jen prostě příšerně nezvládnutý, ale zároveň naprosto nezajímavý a nudný. Připomíná taková ty laciná céčka typu Žraločích mužů a podobných břeček, které si člověk půjčil ve videopůjčovně, aby se měl večer při kalbě s kamarády u čeho zvráceně bavit. Jenže Medvídek Pú nejen, že by nejspíš nudil i při této příležitosti, ale navíc se bůhvíproč dostal do kin. A já bych chtěl přijít na to, kolik producentů museli tvůrci zfetovat či vydírat, aby se jim to povedlo. Právě kvůli nasazení do kinodistribuce se pak jedná o počin, který si nezaslouží ani malinkou omluvu za svou lacinost. Tady totiž není co chválit. Tenhle film zaslouží zakopat jen hluboko pod zem a navždy na něj zapomenout.

P. S.: Jo, a dvojka už je prý na cestě.