Terminátor, Potomci lidí a Tiché místo. Tři filmy, kulty, stavební kameny, na kterých režisér Mattson Tomlin evidentně vybudoval svůj nejnovější sci-fi snímek Matka versus android. Tři filmy, které byste si v kterýkoli moment pustili mnohem radši, a kterým bohužel zoufale unylý a tragicky zpracovaný nový příběh z nudně nadesignovaného postapokalyptického světa od Netflixu nesahá ani po kotníky.

Děj se točí kolem mladého páru, který v bizarním úvodu přežije vzpouru strojů, jenom aby se o pár měsíců později ocitl sám v lesích na útěku před vražednými androidy. Hlavní hrdinka Georgia (Chloë Grace Moretz) je naprosto nezajímává a vyjímaje toho, že čeká dítě, ji nelze nijak dál definovat. Její přítel a nastávající otec Sam (Algee Smith) je zase trochu hloupý, trochu naivní, a k tomu poměrně neschopný. Společně tvoří dvojku, které budete od prvních minut přát rychlou smrt, protože sledovat je chodit, mluvit, spát a další den to celé opakovat z vás rychle vysaje veškerou energii do života.

To ale není všechno. Lokace jsou jen o chlup zajímavější než v loňském Chaos Walking, který jsem sice v redakčním žebříčku nejhorších filmů roku 2021 vytěsnil, ale novinka s bývalou Hit-Girl mi tohle PTSD zase velice rychle obnovila. Když si vzpomenu, s jakým úžasem jsem poprvé sledoval Cuarónovy Potomky lidí, a zasadím to do kontextu dneška, kdy se z postapokalyptických sci-fi stal de facto splachovací žánr plný teenagerů, bez ambicí, s nulovou snahou o invenci a recyklující stále dokola ty samé scény, přepadá mě deprese.

Ale zpátky k příběhu Matky. Poté, co najdou útočiště v jedné srandovní vojenské základně, je těhotná Georgia po stupidním činu Sama vykopnuta, a pár je nucen přejít tzv. Zemi nikoho, aby se dostal do Bostonu, odkud údajně odplouvá loď do Jižní Koreji. Kde je z nějakého důvodu bezpečněji než ve Státech. Pokud vás zajímá proč, jak, nebo byste třeba chtěli vědět něco víc o celé té androidí vzpouře, máte smůlu. Film místo toho řeší nezajímavá dramata obou hlavních postav, a z okolního světa přitom nevidíte prakticky nic. Zatímco u Tichého místa tohle nebyl problém, protože jsme sledovali partu sympatických postav, jejichž vztahy poháněly děj kupředu, přičemž film zároveň oplýval jak vynikající zvukovou, tak i vynalézavou obrazovou stránkou, Matku nic z toho nezachraňuje. Pochmurný snímek zkrátka plyne dál, nic se v něm neděje, pak dojde na jednu honičku na motorce v lese, další mimózní kecání s jednou novou vedlejší postavou, směšnou inflitraci domku s androidy a rázem jsme ve finále.

To pak celému připitomělému ději ještě nasazuje korunu tím, jak moc cool a šokující se snažili tvůrci přichystat zvrat, aniž by přitom řešili, že to třeba vůbec nedává smysl. Snímek má vážně blíž k Chaos Walking než k výše zmíněným milníkům, minimálně z hlediska globální měřítka nezjistíte z filmu ani prd o tom, proč lidé válku s roboty prohrávají. Navíc se to celé odehrává zhruba tak na třech lokacích a postavy jsou do jednoho naprosto fádní, ploché, zbytečné.

Přehrajte si trailer V zásadě jediná pochvala tak míří až k samotnému konci, kdy snímek přece jen něčím překvapí a vykřesá minimum emocí. Tou dobou už je ale samozřejmě pozdě, protože doslova čekáte, až najedou závěrečné titulky a celé to kolosální mrhání vaším časem bude u konce. A fakt nemůžu říct, že by mi to uteklo. Výkon Moretz nestojí za řeč, hrát umí, jenom nemá co. A vlastně ani o koho by se mohla opřít. Jediná jakž takž ucházející scéna je ta infiltrace, a i nad tou je lepší moc nepřemýšlet. V zásadě tak doporučuju vyhnout se téhle sci-fi velkým obloukem, a při příští příležitosti se omluvit tvůrcům Red Notice, protože ti na rozdíl od této produkce alespoň natočili něco koukatelného a do jisté míry zábavného. Je to možná z bláta do louže, ale při všem tom nadávání na Netflix je vidět, že většina lidí vůbec netuší, jaké "klenoty" služba nabízí. Buďte rádi za Baye, Thurbera a možná i za toho Snydera. Netflixovské dno sahá daleko hlouběji.