Obdivné recenze provázejí tenhle nečekaný hororový hit už několik týdnů, což vzbudilo hodně velké naděje, že se zase jednou budeme bát rádi. V tomhle žánru se každoročně objeví pár kousků, které vyčnívající z lekačkové šedi, tak proč by s jedním z nich nemohl přijít třeba John Krasinski? Hvězda amerického Kanclu (a pár akčňáků) už řadu let koketuje s režírováním i psaním scénářů a soudě dle tohoto kousku má k hororům velmi vřelý vztah. Ale stačí to?

Trailer naznačil, o čem to asi bude, a popravdě řečeno, celý film vám toho neobjasní o moc víc. Na Zemi se objevili zabijáčtí emzáci, kteří jsou v krájení lidských schránek opravdu velice šikovní. Naše civilizace tak v podstatě skončila a hrstky přeživších zůstávají naživu jen díky tomu, že jsou maximálně potichu; vesmírné potvůrky totiž reagují pouze na zvuk. Ve filmu sledujeme Krasinskiho s manželkou Emily Blunt s jejich dětmi, a aby jejich život nebyl zbytečně jednoduchý, pohledný pár se rozhodne do těchto ne zcela ideálních podmínek přivést další dítě. K čemu to asi povede?

Přísný logik by měl opravdu mnoho materiálu k hnidopišství. Od začátku jsme nuceni přistoupit na určitá pravidla tohoto postapokalyptického světa, která jsou sice místy hloupá, ovšem ne zas tak absurdní, aby si kvůli nim nebylo možné hororovou jízdu vychutnat. Pod povrchem se také nacházejí sice poměrně jednoznačná, avšak hezky zpracovaná poselství o lidskosti; to důležité dokáže film sdělit obrazem a s minimem slov, což je velmi osvěžující. Odolnost člověka a jeho touha po přežití i navzdory šíleným podmínkám jsou podávány velmi sympaticky a nepochybuji, že na tuhle rovinu američtí kritici velmi slyší.

Většinu střídmé stopáže čelíme pomalému, leč konstantně šlapajícímu tempu, v mnohém připomínající Cloverfield. O to větší pozornost však můžeme věnovat zvuku. Respektive musíme, jelikož se jedná o zdaleka nejvýraznější složku celého díla. Z principu tématu se toho moc nenamluví, práce s tichem je velmi důsledná a bezesporu představuje špičku filmařského řemesla. Stejně tak i hudba, přítomná podle Krasinskiho proto, aby si lidé stále uvědomovali, že se dívají na normální film a nikoli na alternativní experiment, je povedená a často nezvykle uklidňující.

Sledujeme tedy podobnou situaci jako před rokem v případě Uteč. Nadšené recenze oslavují v mnoha ohledech standardní horor díky několika neotřelým nápadům a k tuzemskému divákovi se film dostane až po masivním hypu. Takhle mediálně zmasírovaný divák má vysoká očekávání, která není snadné naplnit. Což je bez vytáček i můj případ.

O tom, jak to má hororový žánr těžké, se mluví pořád. Proto často stačí docela málo, abychom byli spokojeni: charismatický Stephen Lang ve Smrti ve tmě, řemeslo v případě V zajetí démonů, fanboyovský mokrý sen To, satira v Uteč či neprvoplánový svět Cloverfieldu. Tiché místo si tak vystačí s precizním střihem zvuku, na který je naroubovaný jinak poměrně standardní příběh. Zkazky o zlomovém díle jsou tudíž přehnané, ale pokud v kině nenarazíte na otravně hlučné spoludiváky (jako že bohužel nejspíš ano), dostanete od Krasinskiho jeden z nejvýraznějších hororových zážitků roku.