Než se věčnému pokořiteli hranic Martinu Kociánovi konečně podaří ulovit důvěřivé sponzory pro živelné zfilmování vzestupu a pádu Luneticů, musí nám stačit o poznání jiná Máma; taková američtější, děsivější a bohužel nejspíš i nudnější. Dlouholeté přátelství Octavie Spencer a Tate Taylora se nyní totiž přetavilo v na první pohled zajímavou, na ten druhý však velmi neobjevnou žánrovou hříčku, která se sice snaží, avšak zůstává jen na půli cesty.

Do amerického zapadákova se nastěhuje mladá středoškolačka se svou matkou, která ve městečku vyrůstala. Dívka si ve škole překvapivě rychle najde kamarády, se kterými řeší nepříjemný problém – nemají kde a jak se opíjet. Spásným andělem pro pubertální zábavu se stává samotářská černoška středního věku, která omladinu rychle začne zásobovat lihovinami a nabídne útočiště ve svém sklepě. Což je samozřejmě velmi podezřelé, ale v šestnácti se holt člověk na spoustu věcí raději neptá. A tak když se po nudně oťukávací půlhodině začne ukazovat, že milá paní s přezdívkou Máma je skutečně trochu divná, jsou překvapeni všichni kromě diváka.

V ústřední mámovské roli se trochu překvapivě objevuje Octavia Spencer, osvědčená a oceněná herečka vedlejších figur. Neprvoplánový casting podtrhuje i fakt, že černošek v hlavní hororové roli zatím moc nebylo, navíc Spencer už za předchozí spolupráci s Tatem Taylorem na filmu Černobílý svět získala Oscara. I tentokrát charakterní herečka podává výrazný výkon, ovšem oproti řadě minulých rolí je její obtloustlá mamina charakterově značně plochá a mimo uhrančivé pohledy do kamery nemá mnoho co nabídnout.

V roli dalších dospěláků Spencer sekundují stále roztomilá Juliette Lewis a správně buranský Luke Evans, ale i na dospívající herce se dá koukat. Nikdo z nich však nemá moc co hrát; a to se přitom Taylor tak snažil nacpat do filmu co největší množství sociálně kritických témat! Šikana, lehký rasismus, příliš restriktivní výchova, hrozba policejní brutality, alkohol za volantem, nezodpovědný život mladistvých, ztroskotání životních snů… O to všechno se zde otřeme, avšak přes zdvižení varovného ukazováčku se nedostaneme vlastně u ničeho.

Žánrově staví Máma především na napjaté atmosféře, která však nenabízí dostatek podnětů, aby se divák o dění skutečně zajímal. Navíc jakmile se prostřednictvím prvního flashbacku podíváme do minulosti ústřední antihrdinky, začne být až příliš jasné, co se vlastně děje. Přidejte k tomu jen pár lekaček a špetku nechutností ke konci a zjistíte, že toho novinka ambiciózního režiséra nabízí vlastně docela málo.