Psát o hraných adaptacích animovaných disneyovek je práce, kterou fakt nemám moc rád. Prakticky všechny ty filmy vypadají, jako kdyby je točili manažeři a ne filmaři. Jsou tu výjimky a kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem si neužil Knihu džunglí od Jona Favreaua nebo Ritchieho Aladina, ovšem i u nich člověk jen stěží hledá něco, co by mu dalo možnost nechat se bavit nad rámec dobře odvedené práce. Disney si vyzkoušel, že nové verze ozkoušených pohádek fungují, a tak není divu, že se nepouští do žádných experimentů a všechno dělá pokud možno v mezích snahy natočit neurážející snímek pro všechny. Podle mě to není úplně moc, na druhou stranu už jsme se asi naučili, že hezká podívaná bez ambicí je maximum toho, co nám hrané disneyovky jsou ne schopné, ale spíš ochotné dát. No a Malá mořská víla na tom vůbec nic nezmění. 

Pohádku Hanse Christiana Andersena zná asi každý a disneyovský animák z roku 1989 patří mezi ty nejslavnější a nejpopulárnější. Takže nějaké ty kecy o příběhu a podobně můžeme víceméně přeskočit. Zvlášť, když Rob Marshall nedostal příležitost (pokud o ni vůbec stál) přinášet v tomhle směru nějaké výrazné novoty. Ale pár jich tu je. Důležité před potenciálním odchodem do kina je vědět, že nová verze Malé mořské víly má 135 minut. A animák jich má 83. Takže pokud vaši prckové stěží zvládají originál, nejsem si úplně jistý, jestli si užijí remake. To už však musíte vědět vy, jen se zkrátka připravte na možnost, že těch pauz na návštěvu toalety bude trošku víc. 

Malá mořská víla: FOTOGALERIE

Jenže ono vám toho asi moc neuteče, protože Marshall jen opisuje amimák. Sem tam přidá nějakou scénu, jako třeba úvod se žralokem, který by mohl malým divákům malinko pocuchat nervy, případně hudební intermezzo s rapujícím rackem. Jeho Ariel je také prakticky stejná. Nechci tu teď řešit barvu pleti, s níž má zase spousta lidí problém a já jim přeju, že mají tolik volného času, že můžou řešit takové voloviny. Ale nová mořská víla je přeci jen trošku paličatější, malinko odvážnější a víc neposlušná než její animovaná předchůdkyně. Základ tu zůstává stejný, jen se Ariel stihla lehce emancipovat, i když samozřejmě v mezích rodinné pohádky. Pořád tu jde hlavně o to, že se chce dostat na souš, protože se zakoukala do prince a zlá teta-chobotnice jí s tím ochotně pomůže, aby ji pak podrazila a všechny nepříjemnosti nakonec napravila upřímná láska. 

Rob Marshall, ačkoliv jsem ho nikdy nepovažoval za bůhvíjakého režiséra, dovede nabídnout pár hezky barevných a celkem oku lahodících záběrů podmořského světa, takže i když se v první půlce té přestřelené stopáže skoro vůbec nic nestane, celkem hezky se na to kouká. Halle Bailey je navíc celkem sympatická ve své mořské i lidské podobě a tak nějak to celé ubíhá nenuceně, bez jakékoliv snahy být něčím víc než jen disneyovskou rutinou s pěknými kostými, hezkými lidmi a sem tam nějakou tou písničkou. 

Snad až ke konci Marshall začne předvádět věci, které si člověk bude pamatovat i po tom, co skončí závěrečné titulky a bohužel to nemyslím pozitivně. Finálová bitva s mořským zlem je vcelku nehezká a naprostý závěr, v němž se lidský a podmořský svět a jejich obyvatelé sblíží, působí skoro až komicky. Pán oceánu Javier Bardem, do té doby neproblematický disneyovský přísný táta, vypadá jak bezďák a kolem něj se po pláži a kamenech povalují bytosti připomínající to nejbizarnější ze Zoolandera Bena Stillera. 

Přehrajte si trailer Malá mořská víla je jednoduše další hraná disneyovka natočená podle animované disneyovky. Podle mustru, za velké peníze a bez větších chyb. Ale taky vypadá jako produkt největší továrny na zábavu na světě, u něhož by bylo nakonec asi celkem jedno, kdo v ní hraje a kdo stojí za kamerou, protože o novoty, nápady nebo osobitou režii tu nikdo absolutně nestojí. Měli bychom chtít víc? Asi ano. Mělo by nás překvapit, že víc nedostaneme? Asi ne. Berte to tak, že pokud máte doma malou holku, která by to chtěla vidět, tak si to v kině asi užije a vy se nebudete trápit. A jiný důvod, proč na Malou mořskou vílu do kina jít, mě vážně nenapadá.