V KOSTCE
Znásilnění Karla Hynka Máchy v režii do sebe zahleděného kameramana F. A. Brabce. Vilém, Jarmila, loupežníci a jeden primitivní příběh v dokonalé definici kýče, kterou někdo tak dlouho vyprazdňoval, až zůstaly jen ploché líbivé obrázky. Zrůdnost.
CELÁ RECENZE ZDETRAILERY
FOTOGALERIE
O FILMU
Když před sedmi lety natočil F. A. Brabec Kytici, dokázal, že český film nemusí vizuálně zaostávat za zahraničím. I lidé, kteří nikdy v životě nevzali do ruky knihu od Karla Jaromíra Erbena, byli hrou barev a nálad unešení. A krom toho se Kytici celkem i dařilo v pokladnách kin. Po nepovedeném experimentu Krysař a nudné detektivce Bolero se Brabec rozhodl zkusit si zadaptovat ještě jednu českou literární klasiku. Máchův Máj je v podstatě něco jako Kytice. Každý ho zná, každému ho ve škole vtloukali do hlavy, ale málokdo ho skutečně četl. A přenést ji na plátno bude nejspíš ještě obtížnější. Máj je podstatně lyričtější než Erbenovo dílo, ale v Kytici režisér ukázal, že k vytvoření požadované atmosféry a nálady mu stačí kamera a jeho vizuální cítění. Údajně by měl být celý film bez jediného dialogu a v hlavních rolích se objeví neznámí herci, ale jestliže se Brabec naladí na stejnou vlnu jako v případě Kytice, nemuselo by to být vůbec špatné. Jednou za čas tahle „filmová báseň“ s pohlcující atmosférou spojenou s audiovizuálními hody neuškodí nikomu.
Kytice sice byla docela dobrá, ale jednotlivé balady byly hodně nevyrovnané. Nejhůř to bohužel odnesla Polednice.