Když se řekne Pixar, každý si představí povětšinou velké animáky servírující neotřelý zážitek, ambiciózní podívanou bojující o Oscara či se alespoň kousek zkoušející posunout hranice animované tvorby. Jenže občas se při všech těch velkolepých plánech a snaze být i malinko dospělejší zde zapomínalo na samotného diváka a tradičního pixarovského ducha. Ano, mluvím zejména o nedávné Duši a tak trochu i loňské fantasy Frčíme, jimž sice nechyběla odvaha a parádní řemeslo, zároveň však oba filmy nechaly minimálně mě dost chladným. Ve své novince Luca ovšem renomované studio až překvapivě zvolňuje a místo cílení na Oscary či vkročení do originálních animovaných vod zde tvůrci sází pohodovou prázdninovou atmosféru. A právě tento styl nové pixarovce zatraceně prospívá.

Příběh je tentokrát přesně tak prostý, jak se na letní oddychovku sluší a patří. Titulní hrdina Luca je uťápnutou mořskou příšerkou toužící zažít velké dobrodružství. A začíná koketovat s myšlenkou, že poruší zákaz svých rodičů a vydá se na souš, kde chce prozkoumat v kůži obyčejného chlapce lidský svět. Právě v té chvíli potká rebela Alberta, jenž chodí na pevninu pravidelně a má v plánu zde být co nejdéle. Luca se s ním tedy vydává na pevninu a brzy spolu zamíří také do nedalekého městečka, kde se poznají s ukecanou Giuliou a chtějí si zde splnit velký sen. Jejich dobrodružství má ovšem jeden háček. Zavítali totiž do místa, kde tamní obyvatelé velmi rádi mořské příšery loví.

Ano, příběh je tak tentokrát docela jednoduchý, ničím originální a v podstatě se v něm tvůrci ani nesnaží něčím dějově překvapit či nabídnout něco dosud neviděného… a vlastně je to úplně jedno. Luca totiž nechce být ničím jiným než poctivým klukovským dobrodružstvím jak ze staré školy (ano, i ti čeští Páni kluci tuzemskému divákovi přijdou nejednou na mysl) s velkou dávkou prázdninové atmosféry. Jenže zatímco v jiných rukách by z toho vznikl spíše průměrný animák na jedno zhlédnutí, v péči prověřených pixarovských ručiček z toho vylezla opět neskutečně hravá a kouzelná podívaná, jež ony klukovské lumpárny využívá na sto procent společně s jako vždy fungujícím humorem, který je se sice může zdát sázkou na jistotu, ale i přesto jen málokdy míří vedle.

Tvůrci se tu navíc mohou opřít právě o atmosféru prosluněné Itálie, v níž tamní městečko dýchá životem, správně roztomilými obyvateli a je navíc podstatně rozmanitější a více okouzlující, než se na první pohled zdá. Italský feeling je pak doplněn výbornou hudbou, odkazy na (nejen) tamní kinematografii a jako vždy prvotřídní animací. Pixarovský režijní debutant Enrico Casarosa si pak ze studia se skákající lampičkou bere to nejlepší, tedy zejména cit pro skvělé postavy v hlavních i vedlejších úlohách, které vám přirostou k srdci. Mezi ústřední trojicí to parádně funguje a v poslední třetině se dostaví i to klasické pixarovské srdíčko, díky němuž správně šlape i sázka na emoce či klasická témata v čele s kamarádstvím a pomalým dospíváním.

Přehrajte si trailer Mezi časté výtky lidí u animáku Luca patří, že je děj až příliš průhledný, ohraný, nemá žádné ambice a Pixar v něm jede prakticky na volnoběh. A ani se s nimi nejde moc hádat. Jenže i v takové formě je věhlasné studio sebejistější a řemeslně zkrátka o úroveň výše než konkurence. Vznikla tak neskutečně pohodová, a vlastně i dost staromilská, comin-of-age pohodovka s poctivou letní nástavbou, která možná Pixaru nezaručí ceny a kvůli strategii hodit snímek i na Disney+ někde ani nenaplní kina. Něco mi však říká, že tento výlet do Itálie si diváci zopakují mnohem raději než cestu posmrtným životem v Duši. 

Luca mi pak svým způsobem připomíná Dobrý ročník od Ridleyho Scotta. I zde se renomovaní autoři rozhodli vykašlat na ambice a prostě nám jednou naservírovat dějově jednoduchý výlet do Evropy, který diváka svým feelingem, romantickým pojetím nádherné lokality i hravostí totálně uhrane. Jen se tu vyměnila Francie za Itálii a místo pití vína se tu ve velkém žerou těstoviny. A u obojího má člověk v podstatě stejně spokojený úsměv.