Když jsem v srpnu letošního roku odcházel z kina poté, co jsem zhlédl slovenský thriller MIKI od Jakuba Kronera, říkal jsem si, jak příjemně mě tenhle mladý slovenský režisér překvapil. MIKI se totiž povedl a zdálo se, že po dvou předchozích přešlapech (Šťastný nový rok, Šťastný nový rok 2) se Kroner přeci jenom kvalifikoval jako zajímavý režisér, jehož další tvorbu se vyplatí sledovat. Ostatně jeho „generační svědectví“ v podobě třináct let starého snímku Lóve mělo všechno, co byste od dravého a ambicemi nabitého režiséra očekávali – svérázné postavy, neotřelý styl vyprávění, snaha o audiovizuální kousky a love story, která nemůže dopadnout dobře. Proto jsem od Lóve 2 očekával velké věci. A taky jsem je dostal. Bohužel v trochu jiném slova smyslu, než jsem doufal.

Příběh respektuje těch dlouhých třináct let a začíná svatbou. Veronika z prvního dílu (Kristína Svarinská) si bere jakéhosi politického pohlavára a smutný Maťo (Michal Nemtuda) jenom přihlíží. Právě totiž vylezl z basy, kde seděl namísto svého parťáka Tomáše (Jakub Gogál). Chce začít nový život, ale ten starý ho strhne zpátky na šikmou plochu. Do toho se připletou volby, slovenské podsvětí, nájemná vražda, přihlouplí poskokové místního bosse, thajské prostitutky, honičky, přestřelky a bitky, až je z toho akcí a pletichami nabitý koktejl, jehož ambice daleko překračují původní komorní příběh dvou zlodějíčků.

Ty ambice jsou na Lóve 2 skutečně vidět a musely stát celkem slušné peníze, protože se natáčelo i v Thajsku. A to v mnohem větším měřítku než například v nedávném Pokladu s Langošem. Za výběr lokací si místní „skauti“ určitě zaslouží pochvalu, protože k příběhu rozkročenému mezi Bratislavou a Bangkokem sedí. Škoda, že se to samé nedá říct o příběhu. Nebo o postavách. Nebo o dialozích. Nebo o čemkoli jiném. Lóve 2 totiž vypadá jako film, na jehož tvorbě se podílela umělá inteligence a dostala poměrně velký prostor. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak po zmíněném MIKIm (ale i prvním Lóve) mohl Jakub Kroner tak ošklivě zakopnout o vlastní režijní styl. Jak je možné, že v jedničce (kde také psal i scénář) je všechno na svém místě a divák žasne, zatímco o dekádu později je navzdory stejné konstelaci všechno špatně?

Nepochybuji o tom, že Michal Nemtuda se na natáčení dlouho a intenzivně připravoval. Ve fitku. Na jeho postavě je to znát – Maťo je samý sval a šlacha, takže se na roli ústředního bijce prchajícího před zákonem i mafií dobře hodí. Zároveň musím pochválit i odvahu a snahu tvůrců o akční scény, kterých je skutečně hodně. Tuzemští filmaři se k nim příliš neuchylují a pokud můžou, tak se jim z nejrůznějších důvodů raději vyhnou. Hezky to bylo vidět na zmíněném Pokladu, kde Langoš dostal od místních indonéských mafiánů přes držku, ale raději mimo záběr. Kroner se toho naopak nebojí a posílá Nemtudu opakovaně do ohně, aby ukázal, jak dobře se na svůj Mortal Kombat připravil. Jenom škoda, že se Nemtuda současně neučil i herectví, protože se mi zdá, že za těch třináct let ledacos zapomněl.

Jeho herectví je totiž naprosto strnulé a toporné, zvlášť ve scénách, kde mluví anglicky. Nemám problém s tím, když něčí angličtina tahá za uši – ostatně k dané roli se to hodí. Bohužel Nemtuda v těchto scénách vypadá, že se plně soustředí na to, aby své repliky vyslovil správně a zapomíná u toho hrát. Vlastně jsem snad za celý film nezaznamenal jedinou změnu jeho věčně inertního výrazu. Jaký to rozdíl oproti živelnosti jeho mladšího já v prvním Lóve. Jako by z něj za těch třináct let veškeré herectví vyprchalo. Bude to zřejmě tím, že se v mezidobí herecky příliš neprosadil a pokud ano, tak se jednalo o špatné role ve špatných seriálech. Lóve 2 tak mohl být jeho hereckým comebackem. Ale není. Spíš naopak.

Ovšem pokud jde o akci, tady Michal Nemtuda dokazuje, že se připravoval velmi svědomitě. Ostatně je vidět, že s choreografií si dali tvůrci poměrně velkou práci. Především v klasických soubojích. Výsledek je uspokojivý, místy až překvapivě dobrý, a pokud nebudeme přímo srovnávat se zahraniční konkurencí, tak jde určitě o tu nejodvážněji pojatou akci slovenské kinematografie. Její měřítko daleko přesahuje vše, co jste mohli ve filmech „Made in Slovakia“ vidět (o Čechách ani nemluvě). Dojde dokonce na kamerové hrátky á la Hardcore Henry a videoherní ztvárnění akce. Za výsledek zřejmě vděčíme rukopisu Vladimíra Furdíka, kaskadéra známého z celé řady filmových i seriálových produkcí (Hra o trůny). Jenže Lóve 2 nechce být pouhým akčním filmem. Chce být také reflexí doby. Chce ukázat špínu politiky, zrůdnost organizovaného zločinu, bahno kuplířství a všelicos dalšího. A ve všem tragicky selhává.

To platí především po stránce příběhu a dialogů, kde film škrábe absolutní dno. Napsat, že při poslechu jednotlivých replik bolí člověka u srdce, by bylo příliš shovívavé. Většina dialogů je totiž naprosto debilní a postavy při nich pronášejí neuvěřitelná moudra typu „násilí plodí jenom další násilí“ a podobně. Nic proti poselství, ale scénář se ani nezamýšlí nad tím, komu ta moudra vkládá do úst, a tak se jich dočkáme v průběhu filmu snad úplně od každého, včetně thajské prostitutky a trestance ve vězení. Většina postav navíc svoje repliky pronáší tak neherecky, že vám vysoko povytažené obočí bude trhat lícní svaly. Příběh je díky tomu plný otřepaných frází a hází na stůl jedno klišé za druhým.

Přehrajte si trailer Před kamerou defilují postavy z prvního dílu (Dušan Cinkota jakožto mafiánský boss), ovšem bez ohledu na to, jestli pro ně scénárista našel nějaké místo (Tina, Zuzana Porubjaková). Nefunguje ani sázka na jistotu v podobě účasti Daniela Fischera a Gregora Hološky (Invalida), jejichž přitroublí gangsteři působí až příliš jako karikatura a do vážně míněného filmu (pokud tedy byl vážně míněný) absolutně nepatří. Přes veškerou kritiku ale pořád platí, že na druhý díl MIKIho (s názvem ČERNÁK) se těším a doufám, že Lóve 2 zůstane po zásluze zapomenuto jako Kronerův největší přešlap, který se už nebude opakovat. Protože věřím, že v něm ten správný režijní drajv pořád je.