Když člověk nějakou dobu píše o filmech, chodí na novinářské projekce, sleduje, co se kde děje, většinou to vede k tomu, že je málokdy překvapený. V drtivé většině případů už zkrátka tušíte, co zhruba můžete čekat, a navíc se na to můžete dostatečně předem připravit. V případě slovenského snímku MIKI o postavě bosse slovenského podsvětí Mikuláši Černákovi jsem ale den před projekcí ještě ani netušil, že na film půjdu, natož, že o něm budu něco psát. Příprava tedy byla nulová, a co se týče znalostí kontextu a pozadí okolo Černáka, tam jsem v minulosti slyšel v podstatě jen to jméno, a věděl, že šlo o nějakého mafiána. A možná, že takové nastavení nakonec bylo to nejlepší.

Jak už jsem zmínil, film se točí okolo Černáka a jeho blízkých. Konkrétně tedy vypráví nejprve o jeho chudých začátcích na počátku devadesátých let, tedy nějakou dobu od pádu komunismu a pár let před rozdělením Československa, kdy se živil prací v Německu, než se vrátil domů, kde následně započala jeho nenápadná, ale rozhodně ne náhodná cesta k moci.

Co snímek režiséra Jakuba Kroner a scenáristy Miro Šifry (mimochodem autora scénáře k výtečnému Úsvitu) v tomto ohledu dělá fakt perfektně, je líčení doby, a jak divoce to vlastně všechno v devadesátkách probíhalo. Kšefty, úplatky, byznys, rvačky, vraždy, rodina, politika, konkurence, zrada. Cesta schopného a s přibývajícím časem (a penězi) i čím dál více bezpáteřního Mikiho napříč bujícím Slovenskem (nebo aspoň tak bujícím, jak to mentalita téhle země na východ od nás povoluje) má obří spád, a proto je tak fascinující, zábavná, a zároveň i trochu děsivá.

Ne proto, že by film ukazoval něco nového, nebo nečekaného. Pokud jste viděli libovolnou gangsterku, budete přesně vědět, kam se děj bude ubírat. Děsivá byla proto, že mám pocit, že se vlastně od té doby na Slovensku nic moc nezměnilo. Viděl jsem před lety dokument o vraždě Jana Kuciaka a je to až do nebe volající ostuda, že to, co zjevně procházelo v devadesátkách, prochází současné generaci mafiánů v čele s Ficem dodnes. Jediná změna je podle mého v tom, že se to mafiánství naučili trochu líp krýt. V tomhle kontextu vlastně není divu, že se žánru krimi na Slovensku tak daří, když s ním mají tolikaleté zkušenosti a zdánlivě nekonečnou studnici inspirací. Nicméně konec politického okénka.

Kdybych měl film k něčemu přirovnat, první by mě napadla Zjizvená tvář, protože Tonyho Montanu s Černákem pojí spousta charakterových vlastností. Jejich vzestup má plno styčných ploch a byť se jejich byznys samozřejmě lišil, gradující atmosféra snímku MIKI vlastně k té dokonalitě budování amerického snu z De Palmova díla nemá překvapivě vůbec daleko. Ostatně velké sny a snaha jich dosáhnout i za cenu pár mrtvol, samozřejmě kvůli rodině, je něco, co vícero postav ve filmu otevřeně označí za svoji hlavní motivaci. A je to motivace, která logicky pojí všechny tyto mafiánské příběhy, ať to byl Escobar, Al Capone, nebo třeba Krejčíř.

Řemeslně je MIKI svižně a zkušeně natočeným thrillerem s fajn kamerou a moc dobrou hudbou. Dávid Kollár odvedl kus skvělé práce a na místech, kde by film třeba mohl začít mírně nudit nebo být ve vykreslování těch událostí ze života Černáka už mírně repetitivní, plní hudba úlohu DJe, který tu party stále drží při životě natolik, aby vám stálo za to ani nemyslet na to, že byste šli domů. A o ten zbytek se pak starají skvělí herci.

Představitel hlavní role Milan Ondrík předvedl beze srandy jeden z nejlepších výkonů, co jsem letos viděl. Od fyzické stránky, kdy samotný pohled na něj nahání hrůzu, přes jeho výrazové projevy, až po styl chůze, mluvu nebo třeba bizarní pózování s tygrem. Dokonalé převtělení do muže, který je velký, ale zároveň stále strašně maličký. A v závěru i do někoho, kdo si začíná uvědomovat, že tenhle život, co si zvolil, ho bude stát ještě hodně.

Přehrajte si trailer Což mě přivádí k mé největší výtce. A to je víceméně takový malý vztyčený prostředníček divákovi, který na film vyrazí s pocitem, že dostane ucelený příběh o slovenském kápovi, jen aby se ve finále dočkal konce teprve v půlce celé story. V lednu totiž do kin dorazí pokračování s názvem ČERNÁK, takže pokud byste chtěli nějaké dramatické vyvrcholení, MIKI vám ho tak úplně nedá. Vlastně nenabídne ani žádné silnější emoce, jelikož postavám se pod jejich hroší kůži vinou slabšího scénáře zkrátka nikdy tak zcela nedostanete. Nicméně pokud se spokojíte s rychle odsýpající gangsterkou (film má jen 106 minut) plnou intenzivních momentů, autenticky znějících dialogů a vynikajících hereckých výkonů, která zbytek slibuje dodat v ne tak vzdálené druhé části, nebudete odcházet zklamaní. Já rozhodně nebyl.