Tímto gratuluju Rimsymu k tomu, že nemusí na Lídu Baarovou. Černého Petra jsem si tentokrát vytáhnul já, nebohá duše trpící už u trailerů. Že jste na tom byli stejně? No tak to vás nepřekvapí, jak to celé dopadlo. Ano, Lída Baarová je na ploše dvou hodin stejně televizní a křečovitá jako v upoutávkách. A navrch přihazuje spoustu bizarních momentů a obdivuhodné tvůrčí neschopnosti.

Nejbolestivější je ale něco zcela jiného, a to marnění naprosto očividného potenciálu. Ze života Lídy Baarové by Paul Verhoeven (Černá kniha) z fleku udělal výživný erotický biják a třeba z Olivera Hirschbiegela (Pád třetí říše) by nejspíš vypadlo hutné nacistické drama. Když si totiž poskládáte stěžejní události a uvědomíte si jejich nejednoznačnost, protože je známe jen z pohledu šikovné herečky, je jasné, že by z toho mohla být unikátní sonda do fungování předválečného Berlína. S luxusním mezinárodním obsazením, s mapováním tehdejšího filmového i politického zákulisí a s oscarovými šancemi. No prostě hrozná pecka.

Když se ale člověk vrátí zpátky na zem, do českého filmového rybníčku, vypadne na něj jen zoufale neuchopená přehlídka plochých postav a úmorných dialogů. V první řadě je problém u samotné Baarové, která je líčena jako naivní mladičké neviňátko, jež se čas od času přepne do vypočítavé sexbomby, která má situaci plně pod kontrolou. Jen aby její sebevědomí v další scéně zmizelo a Baarová se zase divila tomu, že se jí nesmírně vysoká hra sype jako domeček z karet. Stěžejním bodem filmu přitom má být její propadnutí Josephu Goebbelsovi, šéfovi nacistické propagandy a jednomu z největších monster naší historie. V ideálním případě by tu byl Goebbels za elektrizujícího géniálního padoucha, jenž z Karla Markovicse občas i vypadne. Jenže pak se znovu ozve nepasující hlas Viktora Preisse, Goebbels se začne chovat jako pomýlený chlapeček a všechno jde rychle do kopru.

No a takhle je to s většinou filmu. Renč sem tam pozve na plac schopného herce, který odehraje dobrou malou roli (a se štěstím mu ji nepohnojí tragické postsynchrony). Jenže veškerá snaha Jiřího Dvořáka, Lenky Vlasákové, Michala Dlouhého nebo Martina Huby pozvedne jen pár krátkých scén. Kolem těchhle pár „vyvolených“ bohužel rotují důležitější postavy, které vás buď nudí, nezajímají anebo do filmu vůbec nepasují. Je super, že se v jednu chvíli natlačí dopředu Jirka Mádl a začne úspěšně dělat humory. Do vypjatého romantické dramatu se to ale moc nehodí, protože to jen přidává na dojmu, že Renč nemá svůj film pevně v rukou.

Celá Baarová je tak jen odškrtáváním povinných událostí, které jsou v tom lepším případě podány jako rutina z malé obrazovky a v tom horším jako totálně selhávající pokus o zcela zásadní filmový moment, u něhož se publikum akorát nevěřícně hihňá. Na jednu stranu nejde zapřít, že se třeba na „ohnivou soulož“ Baarové a Goebbelse prakticky nedá zapomenout. Na tu druhou ale budete chtít vyhnat z hlavy třeba Křížova Hitlera, kterému chybí byť základní rysy nechvalně známého diktátora. Kde je charisma a pocit nebezpečí? Kde je totální respekt? A hlavně, kde je alespoň pozvolná a promyšlená dikce, jíž Robert Carlyle, Bruno Ganz nebo David Bamber (Valkýra) zvládali naprosto s přehledem?

Přehrajte si trailer Renč v Baarové zkrátka neumí ani „big picture“ ani celkem jednoduché detaily a servíruje vizuálně odfláknutou podívanou (s nevhodně našponovanou hudbou), která nezvládá byť na minutu přesvědčit o tom, že se před vámi odehrává ona filmová událost roku. Podivné časové skoky a vůbec diletantskou práci s informacemi snad ani nemá cenu zmiňovat. Na to má Lída Baarová moc viditelnějších vad, které snad nebudou statisíce diváků pohodlně ignorovat.

Z tohohle příběhu vlastně česká událost roku klidně být mohla. To by ji ale museli natočit Němci, HBO nebo kdokoliv zvládající strhující a pulzující filmařinu. Že takový film jednou možná dostaneme? Kéž by. Já bych stál ve frontě na lístky jako první!