Letošní podzim se pro Asociaci českých filmových klubů nese ve znamení lásky. Před měsícem znovu uvedla do kin slavný Krátký film o lásce z konce 80. let a nyní můžeme vidět i slovensko-českou novinku pojmenovanou ještě přímočařeji Láska. V parafrázi na klasiku Krzysztofa Kieślowskiho můžeme říct, že novinka od Marka Škopa je spíše Delším filmem o nelásce – 100minutové dílo totiž soustředěně ukazuje, jak se pokřivená vazba mezi matkou a dcerou negativně promítá do všech dalších vztahů potomka.

S neuroložkou Annou se setkáváme ve chvíli, kdy se snaží dovolat své matce. Neúspěšně, matka je nedostupná. Jde o vpravdě symptomatické vyjádření jejich závislého vztahu. Třicetiletá žena se svou rodičkou stále bydlí, aby se o ni mohla v případě potřeby starat, nikdo se však nestará o ni – matka jménem Petra ji totiž pravidelně pouze zahrnuje výčitkami, snižuje její už tak pošramocené sebevědomí a všechny potenciální útrapy vztahuje k sobě.

Její chlad, narcismus a stavění se do role oběti hrají prim v podstatě ve všech scénách, v nichž se s ní setkáváme, což se nakonec stává největším nedostatkem snímku – ačkoli se totiž dozvíme, že sama nebyla v dětství láskou zrovna zahrnována, její vykreslení coby zlovolné kreatury nemá daleko do karikatury. Jako by se scenáristé Marko Škop a Zuzana Liová snažili vygenerovat obraz odpudivého archetypu čarodějnice, monstrózní matky, jejíž přehnanost projevů a neschopnost sebereflexe vedou k tomu, že ji nelze vnímat jinak než jako překážku na individuační cestě dcery.

Anna v důsledku této výchovy koketuje se sebepoškozováním a lačně se pokouší chytat střípků vlídnosti, jimiž Petra špikuje svůj standardní repertoár krutosti a ponižování. Není divu, že s touto vnitřní výbavou se projevuje patologicky a nepatřičně i ve vlastních vztazích, což ještě umocňuje nepříjemná situace, kdy její bývalý partner a kolega v nemocnici zakládá rodinu s další spolupracovnicí. S Annou už nechce mít nic společného, dokonce se s ní ani bavit.

Právě komunikace přitom protagonistce činí největší problémy, snad i proto se přimkne k Jánovi, pacientovi s amyotrofickou laterální sklerózou v pokročilé fázi. Není schopen se hýbat ani (téměř) jakkoli komunikovat, a tak musí jen bezmocně přihlížet sporům své milující ženy a konzervativních rodičů ohledně toho, zdali je takovýto život hoden pokračování. Podobně i Anna má pocit, že o jejím životě rozhodují jiní, o to snáze (a nezdravěji) se tak napojuje na inspirativní svazek pacienta Jána a jeho chotě Mariany. Ján se pro Annu stává jakýmsi zrcadlem a ona pro něj chce udělat maximum snad právě proto, že jde o ztracený případ. Protože kdo se takhle postará o ni?

Režisér Marko Škop tímto snímkem uzavírá svou volnou trilogii o rodinných vztazích, jejímiž předchozími příspěvky byly Eva Nová a Budiž světlo. Ty nabídly výrazné role pro Emíliu Vášáryovou a Milana Ondríka a aktuální Láska, kterou mohli poprvé vidět návštěvníci Letní filmové školy, v tomto trendu pokračuje. Vděčně nepříjemnou rolí matky zaujme Ingrid Timková, uznání si však zaslouží i Jana Kovalčiková v hlavní roli Anny, jež si musela vystačit s omezeným rejstříkem točícím se kolem zarputilosti, neurotičnosti a potlačování emočních projevů.

Přehrajte si trailer Z výše uvedeného je celkem patrné, že navzdory názvu nejde o odlehčenou podívanou – většině stopáže dominuje trudná až depresivní atmosféra, čemuž odpovídá i odtažitý filmařský styl. Výsledný dojem však nezůstává jednorozměrně tíživý: Láska na světě totiž existuje a její odstíny lze zažívat, i když jsme jí z primárního vztahu mnoho nedostali. Ke správnému zahrání špatně rozdaných karet je však zapotřebí odvaha – odvaha prolomit nefunkční vzorce a vydat se nevyšlapanou cestou.