Režisér a scénárista Marko Škop vsadil ve své hrané prvotině na jistotu - slavnou Emílii Vášáryovou, která téměř nevyleze ze záběru. Její herecký koncert je ale pohříchu jedním z mála důvodů, proč má smysl Evu Novou vidět. V našem regionu totiž poslední dobou vzniká řada filmů, které mají rozhodně vyšší ambice i úroveň provedení než tenhle docela malý snímek ze Slovenska.

V Evě Nové jsou dvě příběhové roviny, z nichž obě dostanou docela vyrovnaný prostor. Jedna sleduje skomírající (no, spíš už úplně pohřbenou) kariéru kdysi slavné herečky, která propadla démonu alkoholu a spoustu let strávila na odvykačkách. Její bývalí kolegové z branže se k ní už samozřejmě moc nechtějí znát a místy se jedná skoro až o sociální drama na téma “jak si nepokazit život a jak je na prd, když to uděláte”.

Druhá rovina se zaměřuje na Eviny neuspokojivé rodinné vztahy, převážně s jejím synem, o něhož se vinou svých lihových eskapádů nedokázala většinu života starat. Milan Ondrík věrně zobrazuje ztroskotance, který je možná v jádru hodný, ale životní patálie jeho matky se na něm podepsaly tak, že je v podstatě odepsaný. Tahle dynamika by šla rozehrát ještě mnohem více, ostatně stejně jako první zmíněná linie. Ale jelikož se mezi oběma neustále přeskakuje, nepodá film ucelený a v důsledku silný obraz ani o jedné.

Podle očekávání nelze nic vytknout Vášáryové a koneckonců ani ostatním hercům. Její herecká suverenita dost připomíná (a často i překonává) výkon Aleny Mihulové v loňské Domácí péči, přestože se zřejmě nejedná o tak osobní téma. Režisér Škop si je alespoň své hlavní zbraně vědom, rezignuje na formální kudrlinky a dává Vášáryové dostatek prostoru i v obyčejných pohledech do kamery, které ale řeknou vše.

Problémem je tak určitá nevyváženost. Úvod říká vše důležité a nechává diváka v napjatém očekávání, jak se život hlavní hrdinky bude ubírat dál. Brzy se ale ukáže, že na skutečně nečekané scény je scénář zbytečně skoupý a dočkáme se pouze stokrát omletých pravd, jak alkohol zničí všechno a všechny. Poslední půlhodinka pak už trochu překvapivě nabere obrátky, ale cynický pozorovatel se vygradovaného záběru stejně dočká jen tak napůl. Tohle komorní drama jede jenom na neutrál a vyjma své hlavní hvězdy nechává ostatní potenciální trumfy trestuhodně v rukávu.