V ranním článku jste se mohli dočíst, že Adam Sandler si loni ze všech hollywoodských herců přišel na největší peníz, jelikož se objevil hned v několika produkcích Netflixu, včetně Vraždy v Paříži, animáku Leo a nyní Kosmonauta z Čech, v originále prostě nazvaném Spaceman. Povedlo se toto další niterné sci-fi o cestování vesmírem a nacházení pravých rodinných hodnot daleko od domova? 

Kosmonaut z Čech adaptuje stejnojmenný román Jaroslava Kalfaře, napsaný v angličtině Čechem žijícím v USA, o astronautovi Jakubu Procházkovi, který je ve filmové verzi vyslán za Jupiter, aby prozkoumal podivnou fuchsiovou mlhovinu, jež se tam znenadání objevila. Má ji prohlédnout zblízka a pokud možno přivézt vzorky, aby mohli vědci na Zemi analyzovat její původ a složení. Jelikož je to mise pro jednoho, nachází se v raketoplánu sám a jeho jediný kontakt s blízkými je přes telefonní síť CzechConnect, která mu však většinu času přináší pouze stres (v tomto směru je s hrdinou snadné soucítit). Není mi tak docela jasné, proč je na podobnou misi vyslán jeden kosmonaut, tedy kromě potřeb diktovaných zápletkou.

Zatímco se Jakub přibližuje k cíli, uvědomuje si, že se ve skutečnosti vzdaluje od toho, co je pro něho skutečně nejpodstatnější. Jeho žena Lenka je podruhé těhotná a dochází jí s manželem, který věčně někde lítá, trpělivost. 

Vesmír působí na filmové hrdiny kontradiktorně. Jeho chlad a nekonečnost nutí postavy čelit svému nitru a nacházet vřelé pocity v sobě. Viděli jsme to v Interstellaru, kde je Cooper Matthewa McConaugheyo svědkem dospívání svých dětí skrze drtivé videonahrávky, v Chazellově Prvním člověku, v němž hledá Neil Armstrong útěchu ze ztráty potomka v cestě na Měsíc, i v Ad Astra Jamese Graye, kde se Brad Pitt snaží vypátrat otce napříč pustotou vesmíru. Vesmír je zkrátka katalyzátorem silných lidských emocí. 

I bez gravitace jste přitahováni, dokonce absence gravitace zesiluje přitažlivost k člověku, který je vám nejbližší. A v případě Jakuba Procházky v Kosmonautovi z Čech je to až blízkost mlhoviny, která mu vyjasní jeho zastřený pohled na život a vztahy. 

Adam Sandler se možná nikdy nevymaní ze škatulky komediálního herce, ale již dlouho dokazuje, že neméně dobře zvládá i role dramatické. Jenže i ty většinou staví na dialogu a obsahují mnoho replik (jako Uncut Gems), zatímco zde za něj mluví spíše ztrhaný výraz. Carey Mulligan opět po Maestrovi ztvárňuje manželku trpící po boku úspěšného jedince a musí se rozhodnout, co dál. Celý jejich vztah, který je jádrem příběhu, je však jen letmo nastíněn, není skutečně rozvinut. Vidíme z něj prostřednictvím flashbacků velmi málo. I proto, že se jedná doslova o záblesky situací, z nichž je obtížné poskládat ucelenou představu o jejich vztahu. 

Jejich „budu tě následovat, kamkoliv půjdeš,“ možná není nejvhodnější motto a slib, na němž postavit vztah, pokud chodíte s kosmonautem. Vztah Lenky a Jakuba působí i kvůli takovýmto závazkům nevyspěle. Necítím opravdové emoce a nedaří se mi na jejich vztah napojit, protože je podaný schematicky. Lenka je charakterizována téměř výhradně skrze vztah s Jakubem. Stěží vidíme nějaké jejich šťastné chvíle. On se vyznačuje sobectvím, ona naivitou.

Paul Dano se objevuje, nebo lépe řečeno je slyšet, jako telepaticky komunikující vesmírný pavouk, pojmenovaný po tvůrci Pražského orloje Hanuš (konšelé by jistě měli více práce s oslepením pavouka než člověka). Ten je zde proto, aby rozpitval Jakubovu složitou emocionální situaci a poskytl komentář o sobeckosti lidské rasy. Z nějakého důvodu pak oslovuje postavu hranou ne zrovna vychrtlým Sandlerem „hubený člověče“. I jako arachnofobik oceňuji, že hlasem svědomí není roztomilý živočich a savec, který by naše sympatie získával snadno, ale že tvůrci zvolili jako průvodce po Jakubových emocích členovce. To je však jedno z mála originálních řešení.

Film se natáčel v Praze a mihne se v něm několik českých herců, například Zuzana Stivínová či Marian Roden, nicméně česká stopa není ve filmu příliš patrná. Nepočítáme-li fakt, že Jakub poslouchá Dvořákovu Rusalku a zřejmě ji asociuje ve svých představách i s Lenkou. Není ani tak docela jisté, kdy se příběh odehrává. Hovoří se v něm jak o pádu komunismu, tak o České republice. 

„Vesmír je takový, jaký by měl být,“ zaznívá ve filmu, který by snesl velmi mnoho úprav. Zatímco se Jakubova raketa blíží k mlhovině, která v sobě snad nese počátek vesmíru, vy si budete přát, aby přinesla spíše konec filmu.