Původně jsem chtěl celou tuhle recenzi napsat v nějaké tajné šifře, ale pak mi došlo, že dnešní čtenáři sjedou na konec textu, pokud jim předem neslíbím výbuchy (domů nebo alespoň emocí), válečnou vřavu, spoře oděné dívky a nějaký ten latex - ať už na těch holkách nebo na klucích - díky komiksům totiž latex opět vystřelil mezi oblíbené materiály. Ale to trochu ujíždíme nesprávným směrem. Tuhle recenzi byste prostě zašifrovanou nepřečetli, mnozí ji totiž neabsolvují ani ve standardní češtině. Proč? Protože oscarové životopisy berou za nutné podzimní - kvůli ochotě českých distributorů tedy spíše lednové a únorové - zlo, které je plné přepjatých hereckých výkonů, velkých poselství, ještě větších hodnot a samozřejmě předvídatelných zápletek.

Kód Enigmy: FOTOGALERIE

Letos se toho na nás nahrne tolik, že lze celkem chápat, jak jsou z toho někteří unavení předem. Vždyť se podívejte na Pana Turnera, to jsou typické životopisné omalovánky, nad kterými budou vzrušeně vzdychat jen učitelky výtvarné výchovy. A Theory of Everything? Působivý, dojemný a extrémně smutný portrét Stephena Hawkinga, ve kterém se Eddie Redmayne vyšťaví z podoby za účelem oscarových námluv. Film, který vás dostane, protože Hawkinga znáte a víte, kolik klacků mu život hodil pod nohy. A pak je tu Kód Enigmy, třetí z britských životopisů, který se věnuje Alanu Turingovi - vynálezci prapředka dnešních počítačů, lamači nacistických kódů a extrémně asociálnímu individuu, jehož komunikace s okolním světem taktéž potřebovala rozluštit - a jen několika vyvoleným se povedlo zjistit, co se za hradbou podivínského chování vlastně skrývá za člověka.

Vím, vím... nejdřív jste viděli lámání nacistických kódů, a pak jsme hned odbočili k asociálům a lidskému dramatu. Jenže zabouchnout dveře tohohle kinosálu by mohla být životní chyba, kterou si jen tak neodpustíte. Jen málokterý film mne letos hodil do takové pračky emocí jako právě Kód Enigmy. Jen málokterý film mne tak pobavil. Že se lidské drama nedokáže zasnoubit s třeskutou komedií? To neznáte britskou filmovou školu dost dobře. A je úplně jedno, že za kamerou stojí mezinárodní tým palety, kterou byste jinak nepotkali snad ani v OSN.

Film se dokáže za všech okolností tvářit chytře a rozpustile zároveň.Norský režisér Morten Tyldum, autor solidní adaptace knižního bestselleru Lovci hlav, je evidentně zakuklený fanoušek britcomů, protože způsob, jakým cvičí s britským castingem, je neuvěřitelně přirozený a místy nechá vzpomenout i na nejslavnější skeče Monty Pythonů. A tentokrát to není jen o skvělém, podle mnohých přeceňovaném Benedictu Cumberbatchovi. Ano, jeho Alan Turing je neuvěřitelně vrstevnatá postava, která rozhodně nemá nic společného se Sherlockem nebo Khanem - je to společenský vyděděnec, jemuž to v hlavě šrotuje násobně rychleji než ostatním, ale tady veškeré podobnosti končí. Cumberbatchův Turing je křehký a zranitelný, místy na něj hledíte jako na dítě, které je potřeba chránit před úskalími moderního světa, jež si lebedí v nadsázce a sarkasmu - konstruktech pro Turinga zcela nerozluštitelných.

Nedostatek zkušeností v kombinaci s nedostatkem empatie a klasickou "ajťáckou" náturou vykreslí obraz druhoválečného nerda rychle a přesvědčivě, ale přesto se Turing nestává karikaturou nebo zjednodušenou figurkou, ani když Cumberbatch dojí komediální potenciál, vyvěrající z rozdílů mezi Turingem a zbytkem týmu. I ten si mimochodem drží velmi silné pozice - Keira Knightley, Matthew Goode, Mark Strong nebo Charles Dance. Všichni tu hrají univerzitní verbální ping-pong, aniž by diváka udusili vědátorskými termíny. Film se dokáže za všech okolností tvářit chytře a rozpustile zároveň. A především Goode a Strong hrají výrazně nad svou obvyklou ligu. Jistě, všichni jsme věděli, že jde o výjimečné herce. Jen párkrát za dekádu ale mají šanci vyseknout podobné postavy.

Přehrajte si trailer A daří se jim to i ve stínu hlavního hrdiny - ve scénáři je totiž Turing definován ostatními, sám dlouho zůstává postavou, do jejíž hlavy je obtížné se dostat. Divák si klestí cestičku scénu za scénu a s husí kůží si uvědomuje, že všechny ty vtípky jsou jen krustou mimořádně tklivého příběhu, který jede po dvou kolejích. Jedny vedou do nebe a druhé do pekla, bez jakýchkoliv pochyb. Zřejmě tušíte, že Enigmu se podařilo prolomit, ale kolik toho víte o Turingovi? Doporučuji si nezjišťovat žádné podrobnosti a nechat se filmem profackovat. Bude to studená sprcha, která vám orazítkuje duši na hodně dlouho. A přesto budete na film vzpomínat jako na nesourodý mix žánrů, který funguje, protože k němu někdo našel tu správnou šifru.

Osobně si nevzpomínám na životopis, který bych potřeboval nebo byť jen chtěl vidět znovu. A je vlastně úplně jedno, jestli se snažil jet chronologicky nebo klamal tělem a přeskakoval z flashbacků do flashforwardů. Jakmile jednou životní příběh absolvujete, cítíte se nasyceni. Kód Enigmy je ale plný malých detailů a třeskutých scén, které lze obdivovat znovu a znovu. Lze se k němu vracet jako k příteli, kterého znáte. Ostrovní drama od Skandinávce, které má studenou slupku, ale v jádru je nejen hřejivé a lidské, ale i zábavné a plné hlášek. Morten Tyldum doposud v angličtině nic nenatočil a najednou Britům vystřihne kapitolu z jejich vlastní historie, která by se měla vyučovat na londýnské filmové akademii.

Já jenom doufám, že si na něj vzpomene i Akademie americká. A přihodí minimálně nominaci pro Cumberbatche (i kdyby toho Oscara dostal tzv. "s úroky" za předchozí role, Turing stejně zůstává tou nejzajímavější), Keiru Knightley, která takhle dobře nehrála od Pokání, a hlavně smeknutí Alexandre Desplatovi, jehož soundtrack je pověstnou třešničkou na dortu.

Proklínám americkou filmovou distribuci, která to momentálně promítá jen v New Yorku (tradiční oscarová taktika). Dvě hodiny cesty vlakem. Ale víte co? Už mám koupenou jízdenku na pátek...