Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Kde zpívají raci | Where the Crawdads Sing | 2022
csfd  imdb
US premiéra: 15.07.2022
CZ premiéra: 29.09.2022
režie: Olivia Newman
hrají: Daisy Edgar-Jones, Harris Dickinson, David Strathairn, Eric Ladin, Garret Dillahunt

Kde zpívají raci: Recenze


ikona
Rimsy
Daisy Edgar-Joneskde zpívají raciolivia newman
Úspěch v zámořských kinech nemusí znamenat, že je film skvělý – zjevně stačí pouze to, že na něm není nic vyloženě špatně. 

Z debutového románu zooložky Delie Owens se stal bestseller a díky atraktivnímu tématu tajemné vraždy na pozadí příběhu o dospívání se filmová adaptace přímo nabízela. A Hollywood opět nešlápl vedle – profesionálně zvládnuté převedení látky na plátno už od své červencové premiéry stihlo v amerických kinech vydělat pětinásobek svého rozpočtu. Píseň pro film složila Taylor Swift a projekt produkčně zaštítila Reese Witherspoon, což bezesporu také napomohlo propagaci, navíc není pochyb o tom, že v letošní letní sezóně nějaké to dramátko se silnou ženskou hrdinkou vcelku chybělo. Spokojenost účetních však ještě rozhodně neznamená, že vznikl kdovíjak dobrý film.

Od prvních momentů je totiž literárnost snímku až příliš patrná a divákům se možná vybaví podobně papírem šustící melodramata jako Americká elegie, Příslib úsvitu, či starší Vzkaz v láhvi a Mandolína kapitána Corelliho. Čili především vychtěné romantiky snažící se navodit dojem osudovosti, přitom však nevypovídající o ničem zajímavém. A to je bohužel případ i tohoto vyprávění z bažinatého amerického jihu.

Příběh se odehrává v několika časových liniích. Úvod nás zavede na konec 60. let, kdy za podivných okolností zemře populární místní floutek. Z jeho vraždy je obviněna svérázná dívka Kya, jež s ním měla poměr – především však outsiderka žijící sama v domě uprostřed lesa dlouhodobě znepokojovala obyvatele blízkého maloměsta svým neortdoxovním životním stylem, a tak soudní proces proti ní trochu působí jako pomsta ze strany celé komunity.

Tahle soudní linka je prokládána dlouhými flashbacky z Kyina dětství a dospívání. Během této doby ji opustila celá rodina – z izolovaného domu od násilnického otce postupně odešla dívčina matka i starší sourozenci. Představa, že by tam příbuzní nechali malou holčičku pouze s nevyzpytatelným otcem (a posléze zcela samotnou) vyznívá trochu absurdně, ovšem podobně podivných scenáristických konstruktů je ve filmu více. Některé z těchto nelogičností jsou zřejmě součástí už literární předlohy, ale filmový příběh každopádně působí velmi vykonstruovaně, což výrazně snižuje možnost diváka se na příkoří hlavní hrdinky napojit.

Vzhledem k tomu, že se vše odehrává v 50. a 60. letech, o maloměšťácké předsudky vůči etnickým minoritám či lidem na okraji společnosti není nouze. Hezky je zachycena třeba nespokojenost komunity s tím, že by jejímu zlatému dítěti v podobě fešného hráče amerického fotbalu mohla ublížit ostrakizovaná samotářka z lesů. Nabízí se i zamyšlení nad tím, jak snadno podlehne důvěřivá a emočně velmi zraněná žena okouzlujícímu manipulátorovi, který se na rozdíl od ní dokáže zdatně pohybovat na poli mezilidských vztahů. Jenže u té nabídky to také končí, snímek totiž bohužel nemá zájem tato zajímavá témata dohrávat či se jim podrobněji věnovat.

Hlavní předností snímku je tak mladá britská herečka Daisy Edgar-Jones, která už na sebe upozornila v seriálu Normální lidi či černohumorném thrilleru Fresh se Sebastianem Stanem. Nyní má dostatek prostoru, aby ústřední Kyu vykreslila s dostatečnou naivitou a citlivostí, jak se na neustále opouštěnou dívku sluší. Přesto má úlohu usnadněnou díky nahodile se zjevujícímu vypravěči, který hrdinčiným hlasem vysvětlí, jak se postava cítila, a tedy jak bychom se teď měli asi cítit i my.


Přehrajte si trailer
Prostředí jižanských bažin, lesů a západů slunce je nasnímáno bezesporu hezky, snímku sluší i tlumenější barevná paleta upomínající na patinu minulosti. Jenže u té povrchní krásy to končí, a to jak v případě hrdinky, tak i fotogenické přírody. Přitom třeba bažinu jakožto místo, odkud neodtéká voda, by snadno šlo symbolicky prezentovat jako prostor, v němž nemůže životní energie volně a přirozeně plynout. Ale o to se tu nikdo nesnaží. Tým kolem režisérky Olivie Newman si vystačil s mechanicky odtažitým převyprávěním jednoho srdceryvného příběhu, které sice jakžtakž zabaví, ale nic po sobě nezanechá.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (4)

Verdikt

avatar4/10

Rimsy

Kde zpívají raci je filmovým ekvivalentem bažiny, v níž se příběh odehrává – neživotná, zasmrádající a nenápaditá adaptace zadusává do země potenciálně silný příběh o traumatizované a zanedbávané dívce.



Hodnocení čtenářů

  • avatar6/10

    Bodo635

© copyright 2000 - 2022.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace