S kvalitou filmů Gerarda Butlera je to sice mnohdy jako na houpačce, i přesto mám jeho „butlerovky“ celkem rád. Herecký sympaťák už pochopil, že nejvíce se mu daří v béčkovějších vodách, kde ovšem nesází pouze na akci. Nebojí se totiž žánrově experimentovat a přesto mají snímky jeho typickou „patinu“. Ano, někdy z toho vznikne nuda, jindy však zase velmi příjemné překvapení. O ty překvápka se pak většinou stará režisér Ric Roman Waugh, s nímž má herec na kontě poctivý akčňák Pád anděla i příjemně civilní katastrofický Greenland. Tahle dvojka si prostě zatraceně sedla a šlape jim to. I jejich další spolupráce v podobě Kandaharu slibovala kromě akce i trochu jiný žánrový pokus. Bohužel, tentokrát to borcům nevyšlo.

Butler si zahrál tajného agenta Toma Harrise, který momentálně působí na Blízkém východě a nechal v Íránu vybouchnout jaderný reaktor. I když se zdá, že vše proběhlo podle plánu, brzy přijde hodně velká komplikace. Během další mise v Afghánistánu je totiž prozrazena jeho identita a nejen Íránci už ví, kdo za útokem stál. Harris společně se svým překladatelem se tak musí co nejdřív dostat z nebezpečné zóny na letiště poblíž Kandaháru, z něhož na několik hodin odlétá jejich jediná možná záchrana. Jenže čas se krátí a jim jdou po krku nejen Íránci, ale také Talibánci či tajný pákistánský agent.

Z námětu to zní jako poctivý akčňák z válečného prostředí, jenže tvůrci měli tentokrát mnohem větší ambice. A ukrojili si přitom až příliš velké sousto. K samotné naháněčce totiž dojde až ve druhé polovině snímku, v té první se nám autoři snaží naservírovat drsný thriller, v němž se scénář věnuje všem stranám konfliktu, snaží se představit nečernobílé postavy ze všech stran barikády a zároveň ukázat nekompromisně tamní situaci. Jenže už od prvních minut je to pekelná a utahaná nuda, která neumí s charaktery dostatečně pracovat a dává jim do úst spíše prázdné a nikam nevedoucí dialogy. Ve své první polovině pak působí snímek dost roztříštěně, a když už konečně přijde na řadu hlavní zápletka, v níž se osudy všech postav střetnou, situace se bohužel příliš nezlepší.

Akce si tu totiž divák zase tolik neužije, což by ovšem nebyl ten primární problém. Tím je, že se tu absolutně mrhá potenciálem celé zápletky, snímku chybí jakékoliv napětí a s postupující stopáží není film bohužel jen nudnější, ale také čím dál tupější. Jakékoli ambice o znázornění tamní situace pak sráží patetické dialogy a velká várka klišé. Butler si sice v pohodě odehraje svůj standard a Navid Negahban mu zdatně sekunduje. K čemu to však je, když jejich vztah od nedůvěry k velkému poutu působí strašně uspěchaně a příliš na diváka nefunguje. Přitom zde byl potenciál k zajímavému kulturnímu i názorovému střetu. Jenže místo toho přichází uspávající slovní výměny a narůstající patos.

Přehrajte si trailer Kandahar je zkrátka promarněnou příležitostí po všech stránkách. Waugh sice stále zvládá akci, té je však tak málo, že diváka příliš ze židle nezvedne a ve zbytku jindy řemeslně sebejistý režisér až nečekaně tápe. Výsledek je proto nesourodý maglajz, který chtěl možná nastavit zrcadlo stále třaskavé situaci v Afghánistánu a na Blízkém východě, scénář ani režie si ovšem neví s tímto tématem příliš rady a všechny snahy sráží narůstajícími nelogičnostmi, líným tempem a nemastnými postavami. Příběhově spřízněného Covenanta od Guye Ritchieho jsem sice pořád neviděl, už po zhlednutí Kandaháru ale můžu s jistotou konstatovat, že britský šikula vyhrál tento filmový souboj na plné čáře.