Troufnu si tvrdit, že o životě francouzského krále Ludvíka XV. toho běžný divák moc neví. Snad s výjimkou toho, že nastoupil na trůn po mnohem známějším Ludvíku XIV. Na druhou stranu většina z nás pravděpodobně slyšela o jeho slavných milenkách, madame de Pompadour a madame du Barry, jejichž postavení a králova přízeň jim umožnily aktivně ovlivňovat politiku francouzské monarchie v období jejího postupného úpadku. A je to právě druhá z uvedených dam, jejíž životní osudy učarovaly francouzské herečce a režisérce Maïwenn (Herečky na scénu!, Můj král) k natočení životopisného kostýmního dramatu, do něhož obsadila i enfant terrible současného Hollywoodu Johnnyho Deppa v roli zmíněného Ludvíka XV. Jakožto historická postava byla madame du Barry až doposud filmaři relativně přehlížena, takže v tomto směru můžeme Maïwenn pochválit za vhodný výběr námětu pro její nejnovější celovečerní film. A není to rozhodně to jediné, za co budu chválit.

Životní osudy prosté dívky obdařené přirozenou inteligencí, intelektem a kouzlem osobnosti, s jejichž pomocí se z obyčejné kurtizány propracovala až ke dvoru Ludvíka XV., kde okouzlila samotného krále, nabízí při svém zpracování nepřeberné množství osobitého autorského přístupu. Pouhé nahlédnutí do životopisu skutečné madame du Barry svádí k tomu, aby se z jeho filmového přepisu stalo třeskuté dobové drama se sexuálním, politickým a společenským přesahem. Skandál, který vztah Ludvíka XV. s obyčejnou kurtizánou ve své době vyvolal, si přímo říká a ostrý skalpel a naturalistické zobrazení politické a dvorní špíny povalující se v nablýskaných prostorách zámku Versailles. Jenže Maïwenn tuto lákavou nabídku v podstatě odmítla a místo toho se rozhodla nahlédnout do nitra zakázaného vztahu z pohledu dvou zamilovaných lidí. A ono to překvapivě funguje i na této zjednodušené bázi.

Zapomeňte na jakoukoli dobovou kontroverzi nebo sociální drama. Králova milenka sice papírově zapadá do škatulky životopisných filmů (zejména díky zbytečnému hlasu vypravěče), ale jde o čistokrevnou romantickou lovestory dvou naprosto odlišných lidí, kteří si navzdory společnosti k sobě našli cestu. Nejde tedy o historickou fabulaci jako v případě nedávného Korzetu o císařovně Sissi, ani o životopisné drama typu Marie Antoinetta od Sofie Coppoly. Maïwenn se rozhodla vyprávět příběh o zakázané lásce, přičemž historické skutečnosti jí posloužily spíše jako kulisa než pevný mustr. Skutečné události a dobové reálie jsou tak redukovány na zjednodušené minimum, což zapálení editoři wikipedie neuvidí rádi, ale pro diváka nejde o žádnou vraždu (počkejte na Napoleona Ridleyho Scotta – tam budou historičtí pedanti páchat hromadné sebevraždy). Ano, nejspíš to všechno bylo trochu jinak, ale to nic nemění na tom, že jde o krásně odvyprávěný příběh.

Maïwenn si to ovšem musí u diváků hodně odpracovat. Nejenom jako režisérka, ale především coby herečka. Až doposud byla totiž Maïwenn spíše královnou vedlejších rolí – možná si ji vybavíte jako blonďatou ženu z Leona nebo operní divu z Pátého elementu, pravda je ovšem taková, že v hlavních rolích nikdy příliš nezářila. S trochou nadsázky by se tak dalo říct, že Jeanne du Barry je její první velká herecká příležitost za její čtyřicetiletou filmovou kariéru. A chopila se jí s velkým přehledem, byť si vás rozhodně nezíská hned na začátku. 

Svým vzezřením ani vystupováním úplně nesplňuje prvoplánové představy neodolatelné femme fatale a možná vám bude chvíli trvat, než si na ni zvyknete. Její největší kouzlo ale spočívá v dokonalém vykreslení bezprostřednosti, s jakou Jeanne nenuceně boří jednotlivá dvorská tabu, čímž si získává královo postarší srdce a nenávist všech ostatních. V podání Maïwenn není Jeanne vykreslena jako strohá historická figura, ale žena, která našla víc, než hledala.

Navzdory účasti Johnnyho Deppa coby největší herecké hvězdy (Pierre Richard promine) se Maïwenn soustředí na postavu madame du Barry, což je dobře, protože má co nabídnout. Tenhle film totiž není vůbec o Ludvíku XV., ale o vztahu Jeanne k němu. Johnny Depp tak má hodně zjednodušenou práci, protože v podstatě nemusí nic hrát, stačí být na plátně a tvářit se královsky (což mu jde) a vše ostatní zařídí Maïwenn. A díky jejímu režijnímu vedení zde funguje zdravá divácká zvědavost, kdy chcete vědět, jak to bude dál a jestli se jim navzdory všemu podaří zůstat spolu. Maïwenn si vás postupně získá niterností vztahu hlavních hrdinu, jejichž lovestory je sice podána bez větších konfliktů, zato s narůstajícím fatalismem, protože tyhle osudové lásky nemají dobrý konec. 

Přehrajte si trailer A odvedla zatraceně dobrou práci. Ano, je to obyčejný příběh o lásce, ale v takovém provedení, že to musí ocenit všichni, snad kromě zavilých životních cyniků sledujících před spaním zápasy MMA. Připočtěte k tomu nádhernou dobovou kostýmní výpravu, honosné prostory zámku Versailles a romantizující hudbu Stephena Warbecka (Billy Elliot) a vyjde vám dojemný příběh o lásce na nečekaném místě. A to se počítá.