O FILMU
Režisérka dětských filmů Marie Poledňáková zjevně miluje slovo „jak“ v názvu svého dílka. V rámci skromné filmografie, která i se zanedlouho uváděnými Krokodýly čítá za třicet let všeho všudy sedm zářezů, je to už potřetí (další klíčová slova jsou „velryba“ a „stolička“). Kdo by si také nevzpomněl na její nestárnoucí hitovku S tebou mě baví svět, která je nedílnou součástí vánočního rybího masakru? Jenže fičák filmových dějin je neúprosný a tam, kde se před pětadvaceti lety sklízely vavříny u zimního skotačení taťků a jejich ratolestí, už patnáct let roste sterilní býlí Dvou lidí v Zoo. Ano, tak dlouho Poledňáková nesáhla na režijní taktovku. V duchu často ventilovaných obav Jana Svěráka je na místě se ptát, zda toto delikátní umění, které je třeba neustále pilovat a tříbit, dávno nezapomněla. I s novým filmem se sice vrací k rybníku, v němž pokojně plavou její oblíbená rodinná témata, ale ať se na to díváme z které strany chceme, nevyhneme se pocitu, že takřka televizně řídký příběh, v němž figuruje horolezec Luboš, jeho syn Vítek a dcera Amálka, sousedka Bobulová, zrzavá kráska Julča a děda Pepík, které do pohybu uvede pár komických nedorozumění, je tu jaksi do počtu. Rád bych se mýlil a na slavnostní udílení Českých lvů pak Poledňákové zahanbeně poslal pugét rudých růží, ale neslaná nemastná prezentace zatím nenasvědčuje tomu, že je čas rozbít prasátko… natož před pokladnami stan a netrpělivě čekat na lístky.