Série Hunger Games se před pár lety podívala do kin, pomohla nastartovat kariéru Jennifer Lawrence, dočkala se čtyř dílů, vydělala velké peníze a zmizela. A neurazila. Nestal se z ní až takový fenomén jako z Hvězdných válek nebo Harryho Pottera, ale mluvilo se o ní hodně a docela hlasitě. I já jsem všechny čtyři díly viděl, netrpěl jsem u nich, ovšem že bych nějak zvlášť toužil po návratu do země Panem, kde se omladina každý rok masakruje během novodobých gladiátorských her, to se úplně říct nedá. A nedá se říct ani to, že by některá z postav byla natolik zajímavá, že bych potřeboval vidět film zaměřený jen a pouze na ni. Jenže kdo jsem já, abych do toho Hollywoodu a Suzanne Collins kecal? 

Hunger Games: Balada o ptácích a hadech vás tak vezme zpátky do budoucnosti, kde vládne fašistický režim, Amerika je rozdělená na několik krajů typu hornický a zemědělský a všemu vládne Kapitol. Tam žije i Coriolanus Snow, jenž má sice velké ambice, ovšem netuší, že se z něj za pár desítek let stane superzlý prezident s tváří Donalda Sutherlanda. Teď je to mladík a student toužící po stipendiu, které by zajistilo jeho sestru a babičku. Trochu manipulátor, trochu cynik, ale v podstatě ne úplně opovrženíhodný člověk. Letos se však stýpko nedává nejšikovnějším studentům. Budoucí elitu čeká ještě jedna zkouška, mají se stát mentory nejnovějších účastníků Hladových her. Pomoct jim přežít a vyhrát a hlavně z nich udělat osobnosti, na jaké by celý Panem koukal s otevřenou pusou. A Snow dostal na starost drobnou, paličatou, ale zatraceně chytrou Lucy Gray Bird a i když ta jako příští šampiónka zrovna nevypadá, on z ní hodlá udělat superstar. A třeba ji i pomoci vyhrát. Jenže v téhle hře se nehraje úplně fér a Snow a Lucy k sobě navíc začnou mít nečekaně blízko. 

Hunger Games: Balada o ptácích a hadech: FOTOGALERIE

Pokud si správně vybavuji prezidenta Snowa z původních filmů, byla to prvotřídní zákeřná svině. Charismatický vůdce, který jakékoliv náznaky přehnaných ambicí u svých nepřátel i kolegů trestal smrtí a v němž bylo dobra asi tolik jako vitamínů v přesmažených hranolkách. Úplně nevím, proč Suzanne Collins napadlo vyprávět jeho příběh, v němž bude když už ne za klaďáka, tak alespoň za postavu, která má dobré vlastnosti a člověk by jí měl fandit, když všichni vědí, co z něj vyroste. Ale budiž, u Dartha Vadera to nakonec fungovalo. Jenže v tomhle případě to úplně nevyšlo. 

Nevím, jestli je potíž už v předloze, nebo se to celé zpackalo při snaze převést příběh o změně charakteru hlavního hrdiny/zloducha, jenže hlavní problém Balady o ptácích a hadech je ten, že postavy prostě nefungují. Neokoukaný Tom Blyth se sice snaží a charisma se mu upřít nedá, ale už po pár minutách to vypadá, že musí jednat podle toho, co mu nařizuje scénář a vůle autorky a nikoliv logika nebo nějaký vnitřní morální kompas. Celé to vede k tomu, že vlastně nevíme, koho ze svých spolužáků má rád a koho nenávidí a často tedy není úplně jasné, proč prožívá smrt zrovna téhle postavy a o co mu celou dobu jde a kde končí jeho pragmatismus a začíná čisté sviňáctví. 

Film se navíc neobtěžuje uzavírat dějové linky a vztahy s jednotlivými postavami. Spousta vztahů a malých dějových linek se neukončí a prostě se od nich uteče jinam (příběhu nepomůže ani rozdělení na kapitoly) a když se na ně pak Francis Lawrence pokouší navázat, mnohdy to vůbec nefunguje. Není na čem stavět. Osudová setkání Snowa a Lucy, při kterých na sebe překvapeně a zamilovaně koukají, tak mají prakticky nulový efekt. Stejně tak rádoby emocionální momenty, kdy kvůli Snowovi umírají lidé jemu blízcí, protože to pako evidentně zapomnělo, že je před pár dny napráskalo svým nadřízeným… Čím víc se blížíme ke konci, tím víc chce film fungovat na té osobní rodině a ukazovat, co zlomilo Snowa a co z něj udělalo cynika. Snaží se balancovat mezi jeho záporáctvím a ambicemi a tím, že je po uši zamilovaný. Ale celkově z toho vychází jen jako neschopný blb, který nezvládá kontrolovat ani vlastní život. A že by z něj měl být panemský megazloduch, to tam fakt vidět není. 

Další problém je, že Balada o ptácích a hadech není moc hezká podívaná. Sice se tu tvůrci vyřádili na kostýmech a jednotliví hrdinové vypadají sympaticky bizarně (Viola Davis si to užívá, Peter Dinklage nemá až na závěrečnou scénu co hrát, ale baví se), samotný svět však působí mrtvolně a skoro televizně. A turnaj Hladových her skoro až srandovně. Jsme v minulosti, kdy probíhal trochu jinak a chápu, že knižní předloha se musí ctít, ovšem sledovat bandu děcek pobíhajících po jednom skladišti není zrovna velký divácký zážitek. Zvlášť, když kamera v úvodním a papírově asi nejepičtějším boji dělá věci, na jaké se nekouká moc příjemně. 

Přehrajte si trailer Hunger Games: Balada o ptácích a hadech působí jako laciné dojení značky, která už ve svém posledním díle byla maximálně vyždímaná. Audiovizuálně není návrat do světa Panem bůhvíjak zajímavý a dějová roztříštěnost, neschopnost dotáhnout jednotlivé linky do konce a mizerná práce s vývojem jednotlivých postav dělá z filmu podívanou, jakou si možná užijí fandové a znalci, ale kdokoliv jiný nemá moc důvodů věnovat jí pozornost. 

Film jsme probírali i v MovieZone Live: