A jsme u konce. Upřímně přiznávám, že Twilight jsem tak daleko nedokoukal, Hunger Games mě ale na začátku hodně bavily. Kdekdo samozřejmě prskal, že jde akorát o převlečený Battle Royale. Příběh odvážné vesničanky, která udělá všechno proto, aby ochránila svoji sestru, ale čněl vysoko nad konkurenční ubrečené fantasy romantiky. První Hunger Games byly vítaně drsné, dobře zahrané a chvílemi i celkem dojemné. Takže trochu zamrzí, že se ostatní díly zas tak moc nepovedly.

Už dvojka zahodila napínavý vyvražďovací koncept a rozkopla dveře vstříc generické revoluci, a trojka byla vyloženě ukázkou předehry, ve které se nestalo lautr nic. Jak tedy dopadl finální díl? Ten se dopachtil někam na úroveň dvojky, jelikož se do něj vešlo hodně povedených věcí, ale i slušná řádka failů.

Tak nejdřív to dobré. Jennifer Lawrence pořád výborně hraje a to samé se dá říct i o zbytku obsazení. U sebeblbější scény nemáte pocit, že by někdo těžce nestíhal, a když se objeví nějaká lepší scéna, režírující Francis Lawrence z ní většinou vyždíme maximum. Effie a Haymitch jsou pořád fajn, Peeta se dá tolerovat, prezident Snow si užívá každý zlověstný výstup... prostě to není béčková liga. To samé se pak dá říct i o řemeslném zpracování, na kterém je jasně vidět tučný blockbusterový rozpočet.

Všechny ty digitální ruiny i hi-tech stíhačky vypadají celkem uvěřitelně, a i když víte, že támhle někde začíná zelené plátno, nikdy vás z příběhu nevytrhávají tragické triky. To v žánru rozhodně nebývá pravidlem a Hunger Games zkrátka drží technický standard, o kterém si leckterá teen série může nechat jen zdát. Celému Lawrencově snažení tak může podtrhávat nohy jen vývoj příběhu. No a jak už jste se možná dovtípili, přesně to se děje.

Finále Hunger Games sice není jedna velká tragédie, ale je tu pár velkých a kupa drobných přešlapů. Asi nejviditelnější je špatná práce s vedlejšími postavami, které mizí jako na běžícím páse a není jim věnována dostatečná pozornost. Celý film klidně mohl být týmovější a nabídnout víc důležitých hrdinů. Místo toho tu ale běhají jen expoziční, vysvětlovací nebo zcela zbytečné figurky, které buď rychle umřou, nebo se pro jistotu ani nedozvíte, co se s nimi stalo. Ne že bych to nechápal, pozornost očividně měla zůstat na Katniss. Jenže jí tu dostává až zbytečně moc.

Kde se měl vzít čas na vedlejší hrdiny? Rozhodně z kupy zbytečných dialogů, v nichž Katniss, Peeta a Gale omílají svůj romantický trojúhelník a řeší, kdo si pamatuje čí oblíbenou barvu. Všechno je načrtnuté tak jasně, že to prostě není potřeba. A místo zadumaného krafání se mohlo přihodit víc akčních scén, v nichž Lawrence efektně vzpomíná na postapo klasiky nebo na zombie naháněčky z Já, legenda.

Příběh Hunger Games se prostě utápí v čím dál tím méně zajímavých detailech, a to jsem ještě nezmínil úmorně dlouhé a těžce předvídatelné finále. Film v jednu chvíli naznačí, že nás čeká velký stealth, na jehož konci si to Katniss rozdá se samotným Snowem. Posléze se ale uhne k antiklimaxové velkoleposti, a ačkoliv to pořád je docela působivá podívaná, rozhodně si neřeknete, že to celé nešlo udělat mnohem lépe. Přitom vážně stačilo hrát trochu do šíře. A ne se lineárně držet hlavní hrdinky, která se už pár filmů nemá kam posunout.

Přidejte si k tomu pár vyloženě blbých nápadů (celé dění kolem Peety) nebo zbytečný epilog (všichni pochopili situaci o tři scény dřív!) a dostanete s klidem únosný, ale veskrze průměrný náctiletý biják, který se vážně nemusel půlit vedví. Dravost a nápaditost jedničky je bohužel dávno pryč, čtvrtý film už jen povinně dohrává věci do konce. A i když se vůbec nedá mluvit o průšvihu, na tak nadějně rozjetou ságu (a schopného tvůrce) je to prostě trochu málo.