„Staré peníze vs. žádné peníze,“ tak popisuje univerzitní veslařský duel na jednom z turnajů radiový hlasatel. Veslování je totiž doménou univerzit Ivy League, těch v USA nejprestižnějších, a hochů, kteří vyrostli v bohatství a na podobné závody se připravovali od dětství. Narodili se, pokud dovolíte, se stříbrným veslem v ruce. Proti nim stojí vlastně nýmandi, studenti státní univerzity ve Washingtonu, kteří se dali na veslování zejména proto, aby mohli zaplatit školné a najíst se, a jejichž největší nadšení zpočátku plyne z postele se solidní matrací.  

Nacházíme se totiž v roce 1936 a velká hospodářská krize stále devastuje živobytí a maří šance na blahobytný život tisícům lidí. Hlavní hrdinou příběhu je houževnatý Joe Rantz (Callum Turner), student inženýrství, který se musel protloukat na vlastní pěst už od svých čtrnácti, jelikož ho otec opustil kvůli nové rodině a práci v Kalifornii. Když zjistí, že nezaplatí-li brzy školné, vyloučí ho ze školy, rozhodne se s kamarádem ucházet o jedno z osmi míst na lodi, které nabízí veslařský inzerát. 

Po namáhavém výběrovém řízení si nakonec kouč Al Ulbrickson (s tváří Joela Edgertona) vybere osm nejostřeji řezaných brad, a pravý trénink začne. Rok je to pro něj zvlášť stresující, jelikož na vítěze amerických závodů čeká kvalifikace na blížící se olympijské hry v Berlíně. Ovšem se sloganem, který opravdu nechceš: „Německý kancléř Adolf Hitler slíbil podívanou, které se žádná nevyrovná.“

Režie tohoto historického sportovního dramatu o nepravděpodobných sportovních hrdinech, kteří se vypracovali až na berlínskou olympiádu, se ujal George Clooney, jehož počin Dobrou noc a hodně štěstí pokládám za jeden z nejlepších snímků roku 2005. Následoval ho podobně znamenité politické drama Den zrady (v originále Ides of March, odkazující na Caesarovo zavraždění), ale s každým dalším filmem, jako kdyby se Clooney stával konzervativnějším myšlenkově i za kamerou. 

Tam, kde byl Clooney v Good Night and Good Luck minimalistickým pozorovatelem značné formální čistoty, zobrazující život v Americe 50. let, se vším stihomamem, red scare a morálními dilematy, a zároveň dávající prostor i pro komplikované vztahy na pracovišti a novinářskou integritu, tam je nyní doslovný a rutinní. 

Hrdinové ve člunu (originální název zní civilněji: The Boys in the Boat)  jsou opravdu až příliš šablonovitý snímek s očekávanými emocemi. Je v něčem dřina ho dokoukat, i když ne taková, aby vám naskákaly mozoly. Joel Edgerton odvádí soustředěný výkon ve velmi klasické roli stoického kouče s vřelým srdcem, který se touží dobrat uznání po letech neúspěchů. Samozřejmě je tu k nalezení i starý mentor, který hrdinu motivuje, zatímco ten mu pomáhá s manuální prací a nátěrem lodi. Dojde i na ženské postavy s něhou v očích a plné pochopení. 

Film poněkud oživuje jeho zasazení do roku doby hospodářské krize. Když kouč v jedné scéně prohlíží otevřené skříňky svých mladých dříčů, všímá si, že v botě bez výjimky každého z nich zeje na podrážce díra. Jak se ale mohou podvyživení, v děravých botách chodící mladíci vyrovnat sportovní elitě vybrané celého světa? Přesto stojí pevně. 

K dobrému historickému dramatu patří i smysl pro určité dobové detaily, nástroje, zkrátka zvyky dané éry. Nemohu nezmínit amplion, který má lodní udavač tempa připevněný na obličeji. Jde skutečně o doplněk, který by se po menším tuningu neztratil ani ve světe Šíleného Maxe. Naopak nechtěně směšné jsou prostřihy na Adolfa Hitlera rozšilujícího se během finálního olympijského závodu. 

George Clooney natočil velmi předvídatelný snímek, který sice dovede, jako tolik jiných průměrných sportovních filmů, v určitých momentech za výrazné pomoci hudby kratičce strhnout, ale jinak se díváme na něco, co pluje v (pro)středním proudu. Hrdinové ve člunu jsou podobně inovativní a výživní jako omáčka, kterou lijí do misky potřebným v jídelnách pro chudé v nouzi.