Ještě před deseti lety platily romantické komedie za specifický žánr, ve kterém parta pěti hereček brala astronomické honoráře za to, že producentům vylepšovala roční bilanci. Zápletky byly průhledné, herci krásní, sex absentující, ale publikum spokojené. Problém je, že na tuhle generickou vystýlku kinosálů si i ty nejuplakanější divačky vypěstovaly imunitu. Z romantik se stala stejná spotřebka jako z těch kapesníčků, které jsou k nim mnohdy potřeba.

Hollywood teď ale neví, kudy kam. Už mu fungují jen velká balení (Na Sv. Valentýna), ale navoněné a všelijak jinak skládané kapesníčky prolétávají kiny jako neřízené střely a končí v terčích o poznání níž, než by se čekalo. Hezké vstávání proto přichází s novou strategií - obsadíme někoho, kdo v romantikách obvykle nehraje a natočíme něco, co romantiku vůbec nepřipomíná, ale plakátově a tematicky lidi zaháčkujeme proto, že Hezké vstávání jako by z oka vypadlo starší a úspěšné Chceš mě, chci tě s Katherine Heigl a Gerardem Butlerem.

I Rachel McAdams je producentkou ranní televizní show, ale na rozdíl od Katherine Heigl přesvědčivěji hraje ambiciózní, upracovanou a trochu zanedbanou třicítku, která se o chlapy v podstatě ani nezajímá. Tedy ne že by to Rachel občas neslušelo a neměla svoje potřeby, jen je celkem věrohodně dokáže potlačit. Když už jí Roger Michell (Notting Hill) postrčí do cesty Patricka Wilsona, je celá hlavní zápletka stejně postavená na tom, že ho Rachel okázale ignoruje a utíká mu z postele za Harrisonem Fordem.

Ne, to není návod na obskurní švédské trojky, jen ukázka toho, že Ford za peníze skočí do jakéhokoliv žánru. Tentokrát nemusel ani moc hrát, protože jeho postava - válečný reportér se dvěma Pulitzery na krbu - je donucena k moderování ranní show kvůli díře ve smlouvě a nijak nezakrývá, že je před kamerou jen kvůli prachům. Z jeho účasti se přesto dalo vytřískat pár slušných gagů, zvlášť když sedí proti Diane Keaton - odhodlané ranní moderátorce, co považuje za smysl života prodávat divákům dobré zprávy o tom, že největší koláč upekli na Hané a v Semilech konečně našli zatoulaného makaka. Ani tenhle druhý plán bohužel nevychází, Diane Keaton afektovaně přehrává, Ford jen divně vrčí a tváří se tak zaraženě, že začnete pochybovat, jestli jeho znásilnění v South Parku nebylo inspirováno skutečnými událostmi.

Filmu jde samozřejmě o nakopnutí oné ranní show a zároveň i milostného života hlavní hrdinky. Diváci jsou až na posledním místě, protože tempo je k uzoufání pomalé, a když už z Forda vypadne, že je tak zapšklý a protivný proto, že chce dělat interview ve válečných zónách místo pobíhání po Zahradě Čech (ano, ta výstava pořád existuje a je stejně jako Přemek Podlaha zřejmě nesmrtelná), nijak to neposlouží k tomu, aby Rachel McAdams nahlédla do zrcadla vlastní duše, dala výpověď a vyrazila hledat svou životní lásku. Ne, naopak se do práce ještě víc pohrouží a vydá se tak do workoholického deliria, aniž by film dále naznačoval, že skončí sama, zvyšujíc rating a počet za večer vypitých flašek.

Příčinou bude zřejmě nejen lhostejnost režiséra, ale především postava scenáristky: Aline Brosh McKenna napsala třeba Ďábel nosí Pradu nebo 27 šatů. Ve všech jejích filmech jsou muži buď proradné skety nebo postradatelné křoví, takže pointy zřídkakdy vypadají jako "a žili spolu šťastně až navěky". Filmy, které svým perem potřístinila, tak musí stát na hrdince nebo zvoleném prostředí. V obou případech je letargické Hezké vstávání minimálně o jednu třídu převálcováno zdánlivě povrchnější Chceš mě, chci tě. A co chcete vy? Jestli romantiku a humor, raději si počkejte na přelom března a dubna, kde jsou hned dvě další "romantiky" (v jedné se souloží jen tak pro radost, v druhé za poskytování prášků bez předpisu). Hezké vstávání, o kterém jste pravděpodobně až do přečtení této recenze nic moc neslyšeli, je v téhle společnosti jen do počtu. Bohužel.