Aniž bych si tu chtěl hrát na sexistu, s klidem prohlásím, že Prada je přímo typickým filmem, který v novinových redakcích fasují ženy. Je tam silná ženská hrdinka, je to o módě a tváří se to důležitěji než Deník Bridget Jonesové, tj. splňuje to všechny tři zásady, kvůli kterým by se toho slušný redaktor nedotknul ani detektorem kovu. Finta spočívá v tom, že v naší redakci žádná ženská není a na mě zrovna vyšla nejkratší sirka. Život zkrátka není fér.

Snímek je adaptací slavné knížky, která je napůl založená na zkušenostech autorky, "sekretářky" jedné obzvlášť ďábelské šéfredaktorky. V knize jsou použita fiktivní jména i fiktivní postavy, ale přesto šla na dračku, protože se krom léčení komplexů a psychických problémů hlavní hrdinky zaobírá fascinujícími rozdíly mezi tyrkysovou a pistáciovou barvou. Předem zklamu čitatelky, o pistáciovou barvu se zajímám jen ve chvíli, kdy vysvětluji v cukrárně, že tahle příchuť mi vážně nejede a zřejmě do konce svého mrzkého života si budu myslet, že černá je pořád "nová černá". Proto se recenze nebude rozplývat nad módními narážkami a insider humorem, jenž spočívá např. v přirovnávání klapajících jehlových podpatků k tikajícím hodinkám. Tyhle věci jsou ve filmu pro vás, milé dámy, stejně jako neurážející 90s popík, kdykoliv hlavní hrdinka někam běží, aby vykonala tisíc a jeden příkaz své kruté velitelky.

Andrea (Anne Hathaway) totiž zrovna nastoupila u šéfredaktorky časopisu Runway, Mirandy Priestly (Meryl Streep). Je to největší módní časopis v New Yorku a když Andrea vydrží celý rok, bude si pak moci najít místo kdekoliv jinde, protože s tímhle portfoliem ji zkrátka neodmítnou. Není to ale taková legrace, protože Miranda své sekretářky mučí a dává jim vskutku nesplnitelné úkoly (typu sežeňte mi ještě nevydanou poslední knihu s Harrym Potterem), takže většině z nich po dvou měsících rupnou nervy a skočí odněkud z mostu. Andrea je ale jiná než všechny ostatní úchazečky. O módu jako takovou má pramalý zájem a chce si jen odkroutit svůj rok na místě, pro které by miliony jiných dívek zabíjely. To se Mirandě líbí a než jí zasype milionem požadavků v rychlomluvě, kterou by nestíhal ani Chris Tucker, je na její tváři patrný jemný úsměv. S naší hrdinkou má zjevně trochu závažnější plány.

Jenže je to opravdu jenom náznak. Možná je to kapku přestřelenou stopáží (109 minut!), ale mnohem spíš bych tipoval odfláknutý scénář, faktem zůstává, že Prada je ve výsledku jen lacinou moralitkou o vzestupu a pádu, kterou jste viděli nejmíň miliónkrát. Hrdina, nevinný jako karlovarský křišťál, přijde do světa plného chtíče, závisti a hříchu, chvíli odolává, pak se nechá pohltit i se všemi dobrými úmysly a nakonec mu někdo nastaví zrcadlo, aby ho mohl rozbít a vrátit se mezi ostatní křišťály. Ve chvíli, kdy se objevil Stoneův Wall Street, už to bylo jen o variacích a vylepšování. Prada se snaží, ale kromě atraktivního prostředí (jak pro koho přirozeně) už jí drží pohromadě jen rutina seriálového režiséra Davida Frankela, který dělá i na Vincentově světě, což vysvětluje malou roličku Adriana Greniera, jehož image přímo kříčí "jsem supermodel!", přičemž jeho postava hraje kuchaře. :)

A pak jsou tu samozřejmě herci. To je komodita, která průměrný koncept dotáhne na smířlivých šest hvězdiček a opatrné doporučení k návštěvě kina (vážně byste ale měli znát rozdíl mezi svetrem a pulloverem... já v tom ještě pořád tápu :). Anne Hathaway v hlavní roli je chytrá i sexy. Definitivně se zbavuje těch teenagerovských zlozvyků a časem z ní možná bude dobrá herečka. Logicky však stojí ve stínu Meryl Streep, která je středobodem knihy i filmu. Její hollywoodská Miranda je prý o poznání méně krutá, než ta papírová, ale Meryl střílí své charisma na všechny strany a odehrává roli s takovým přehledem, že vám až ztuhne krev v žilách. I herci ve vedlejších rolích jsou trefou do černého, především Emily Blunt jako přehnaně ambiciózní kolegyně hlavní hrdinky a ukázkově ne-úplně-heterosexuální návrhář Stanley Tucciho. Ten chlap má na tyhle role dokonalý patent.

Takže nakonec je to jenom taková milá jednohubka. Ne každému bude chutnat stejně, ale jen málokdo jí vyplivne zpátky na talíř. Netroufnu si tvrdit, že přísnější střih a méně průhledný děj by z filmu automaticky udělaly něco lepšího. Podle mě dopadnul přesně tak, jak bylo v plánu. Za to se však zlaté desítky nerozdávají.