Vzpomínáte si na katastrofický biják Greenland: Poslední úkryt? Gerard Butler v něm před šesti lety bojoval s manželskou krizí a obří kometou, jejíž dopad hrozil vyhubit celé lidstvo. Nejednalo se o nic převratného, nicméně režisér Ric Roman Waugh pochopil, že není nový Roland Emmerich (a že nikdy nedostane tolik peněž jako Roland Emmerich) a za skromný rozpočet nabídl divákům zajímavý pohled na rozpad civilizace v přímém přenosu. A Gerard Butler znovu předvedl, že dokáže podobné snímky utáhnout bez větší námahy. Jeho největším nepřítelem ovšem nakonec nebyla samotná kometa, nýbrž zavřená kina, protože Greenland měl tu smůlu, že měl premiéru v době covidu. I tak ale dokázal Butler vydolovat z poloprázdných sálů hezkých pár desítek milionů dolarů, což rozhodlo o pokračování. A vy už asi tušíte, co v něm bude Butler dělat.

Ano, bude opět zachraňovat rodinu. Dosavadní bezpečný úkryt v Grónsku zničily pohybující se zemské desky a stavební inženýr John Garrity tak musí po pěti relativně bezpečných letech sebrat batoh, manželku (Morena Baccarin) a dospívajícího syna (Roman Griffin Davis) a vydat se s nimi na nebezpečnou cestu napříč Evropou do jediného místa na světě, kde je ještě bezpečno. Totiž do kráteru po dopadu komety. Proč právě tam? Protože to tak vymyslel Chris Sparling, scenárista prvního i druhého dílu. Moc práce mu to zřejmě nedalo, protože samotná zápletka je děravá jako cedník na ravioly, ale neberte to jako úzkoprsou kritiku. Prostě akceptujte fakt, že John musí protáhnout rodinu devíti kruhy pekla, aby ji zachránil, a víc neřešte. Protože Greenland 2 je víc než cokoli jiného svižné béčko se slušnou atmosférou.

Greenland 2: Útěk: FOTOGALERIE

Na své si v něm přijdou především milovníci Falloutu a postapokalyptického survival žánru obecně. Svět je buď zničený, nebo se nachází v totálním chaosu. Anebo obojí. Kometa totiž vytvořila kolem Země pás asteroidů, které neustále bombardují zemský povrch ohnivým deštěm. Mnohé oblasti jsou zamořené radiací, všude běsní gigantické bouře a tsunami, zbytky civilizace se navzájem hubí ve válkách o zbývající zdroje a když už nic jiného, přepadne vás ze zálohy ozbrojená banda všehoschopných grázlů. Cesta do vysněného ráje je díky tomu plná všudypřítomného nebezpečí a ačkoli se film posunul z katastrofického žánru do ryze postapokalyptického, v jádru zůstal stejný. Pořád je to relativně komorní snímek věnující se třem hlavním hrdinům a jejich každodennímu boji o život.

Cesta do kýženého ráje na zemi vede skrz celou řadu více či méně náhodných setkání, kde se odhaluje lidská povaha v celé své kráse. Někdo pomůže z dobrého srdce, jiný za Rolexky. Ale většina vás zabije jenom proto, že máte kyslíkovou masku a oni ne. Ve vykreslení zničeného světa si režisér Waugh vypomáhá klasickými žánrovými proprietami a zvládá to docela obstojně. Pomáhá mu v tom téměř trojnásobný rozpočet oproti prvnímu dílu, atakující částku 90 milionů dolarů. Ovšem ani za tyto peníze dnes nenakoupíte totální apokalypsu celoplanetárních proporcí, takže záběry naprosté zkázy jsou poměrně vzácným jevem, mnohdy navíc převzaté z prvního dílu. Což ale nevadí, protože jak bylo řečeno, tady jde především o lidi a jejich každodenní boj o přežití, ne o záchranu celého světa.

Gerard Butler už odrostl romantickým rolím (Chlap na roztrhání, Exmanželka za odměnu), takže může brát jednu roli drsného chlápka s dobrým srdcem za druhou, aniž by ho cokoli rozptylovalo. Ve druhém Greenlandu podává svůj zaběhlý standard, který současně vysoce přesahuje podobné žánrovky, díky čemuž si může udělat další zářez na pažbě povedených rolí. John Garrity v jeho podání neváhá pro záchranu rodiny udělat absolutně cokoli, ačkoli přitom neuteče výčitkám svědomí. Morena Baccarin (série Deadpool, Hranice přežití) si zopakovala roli manželky v nesnázích, bohužel scénář jí nedává příliš prostoru a musí se spokojit se sedadlem spolujezdce. To samé platí pro Romana Griffina Davise (Králíček Jojo) v roli dospívajícího syna – i on má postavení živého zavazadla. Tady je záchrana pevně v rukách všehoschopné hlavy rodiny.

Přehrajte si trailer Pořád platí, že druhý Greenland je v jádru velice jednoduchý až naivní. Když to začnete rozebírat, zjistíte, že celá zápletka i jednotlivé dílčí události nedávají moc smysl a „ve skutečnosti“ by to všechno dopadlo mnohem rychleji a mnohem tragičtěji. Navzdory štědřejšímu rozpočtu počet vizuálních efektů není neomezený, takže postavy se chvíli protloukají postapokalyptickou pustinou jako ve zmíněném Falloutu, aby hned vzápětí vstoupily do hlubokých hvozdů plných zeleně. Je to právě tato zjevná nekonzistentnost, která vás bude při sledování druhého Greenlandu nejvíc rušit a díky níž si uvědomíte, že nejste ve filmu Rolanda Emmericha. Rozkolísaná je i míra uvěřitelnosti chování vedlejších postav, kdy některé z nich vzbuzují dojem, že by ve zničeném světě zjevně nepřežily ani jeden jediný den, natož dlouhých pět let. Nicméně pokud tuhle zjednodušenou formu vyprávění akceptujete, dostanete solidní zakončení osudů rodiny Garritových ve světě, který už nikdy nebude jako dřív.