V KOSTCE
Eastwood je borec a těsně po vynikající Výměně přichází s ještě silnějším filmem. Silnějším, protože je osobnější. Postava rasistického mrzouta Walta Kowalského, který díky rákosníkům ze sousedství zjistí, jak dát svému životu smysl, rekapituluje prvky mnoha slavných Clintových postav a spojuje je do nečekaně plnokrevného tvaru. Gran Torino je výtečně napsané, zrežírované i zahrané. Nechybí mu humor, napětí a výrazná hudba, která připomíná zádumčivého Morriconeho. Rozhodně není plytké a dokáže být dojemné bez toho, aby sklouzlo k sentimentu. A především přesně ví, co chce říct, a vypráví ten příběh s přehledem a soustředěně. Zkrátka prvotřídní filmařina.
CELÁ RECENZE ZDETRAILERY
FOTOGALERIE
O FILMU
Clint Eastwood se i na stará kolena snaží tak, že by mu o padesát let mladší kolegové mohli závidět. Již brzy se do kin dostane jeho drama Výměna, v němž Angelina Jolie hledá své unesené dítě, ale Eastwoodovi – režisérovi se začalo nejspíš stýskat po herectví. V prosinci se tedy v kinech objeví i před kamerou. Gran Torino je příběhem válečného veterána, který si v Koreji užil svoje a nechalo to na něm následky. Walt Kowalski zkrátka úplně nevychází s lidmi jiných ras. V multikulturní Americe to ale nemá jednoduché, a tak se z něho stal nerudný samotář, jehož jedinou životní radostí je klasický Ford Gran Torino (ten, se kterým jezdili Starsky & Hutch). Když mu na něj tedy jednoho dne se zlým úmyslem sáhne jeden z členů místního gangu, rozhodne se jednat. Před dvaceti lety by to nejspíš vypadalo tak, že by Clint sáhl do skříně a vytáhl půlmetrovou pistoli, s jejíž pomocí by vyčistil své sousedství. Dnes na to ale půjde odjinud a pokusí se mladíkovi pomoci trochu mírumilovnějším způsobem. Trochu. Eastwood má ve svých osmasedmdesáti sice čtyři Oscary, ale ten herecký mu stále ještě uniká. Možná, že právě Gran Torino by mu mohlo tenhle problém pomoci vyřešit.