Podle traileru i nepříliš nadšených reakcí by se mohlo zdát, že Golda je jen dalším standardním životopisným filmem, který sází na důsledné namaskování hlavní herecké hvězdy a patetické vylíčení jejího heroického boje s nároky kladenými dějinami. Taková očekávání nakonec nejsou zcela nepřiměřená, film se však od podobných biopiců hned v několika zajímavých ohledech odlišuje.

Na první pohled nelze přehlédnout paralely s Nejtemnější hodinou, v níž tunami make-upu, protéz a cigaretového kouře obalený Gary Oldman bloumá londýnským podzemím a jako Winston Churchill se rozhoduje, jak se co nejlépe postavit německé hrozbě na počátku druhé světové války. Český distribuční název pak zjevně odkazuje k hereckému koncertu Meryl Streep jakožto Železné lady Margaret Thatcher, ojedinělé ženě v čele ministerského kabinetu. Oba tito herečtí představitelé si přitom za své kreace došli pro Oscara a Helen Mirren by se jistě neurazila, kdyby je napodobila.

Golda - Železná lady Izraele: FOTOGALERIE

Mirren je v každé scéně stominutového biopicu o Goldě Meir, izraelské političce, jež stanula v čele vlády mezi lety 1969 a 1974. Nesmlouvavá vyjednavačka a náruživá kuřačka stála u zrodu samostatného izraelského státu v roce 1948, posléze prošla řadou diplomatických a ministerských postů a v 70 letech se stala dokonce premiérkou. Období její vlády je spojeno především s tzv. jomkipurskou válkou z října 1973, kdy syrská a egyptská armáda napadly Izrael ze dvou stran během židovského svátku Jom kipur.

Arabským vojákům se podařilo Izrael překvapit, po několika týdnech zuřivých bojů však Izraelci získali převahu. I tak se však nedlouho poté sešla vyšetřovací komise, která soudila premiérku i vrchní armádní důstojníky. Právě výpovědí Meir před touto komisí je rámováno vyprávění snímku, i když se nejedná o tak důsledně rozehraný a vrstevnatý výslech jako třeba v případě nedávného Oppenheimera. Jádro tohoto filmu je totiž v něčem úplně jiném.

Velkou část stopáže se totiž jedná spíše o jakýsi politický horor. Tikot hodin a cvakání stenografu jsou zakomponovány do hudební složky a my skoro v reálném čase sledujeme masakr, jemuž musí Meir přihlížet a s nímž nemůže téměř nic udělat. Někdy vyhledává samotu na střeše, kam skoro nikdo nechodí, většinu času se však snaží rozsoudit rozhádané důstojníky, jako jediná žena ve vysoké funkci si zjednat pořádek a pod tlakem činit rozhodnutí, k nimž má pouze kusé informace.

I když na začátku vidíme stručný přehled archivních záběrů od založení Izraele až po současnost, film režiséra Guye Nattiva (Skin/head) a scenáristy Nicholase Martina (Božská Florence) se naštěstí nesnaží o vyčerpávající biografii. Nevěnuje čas sáhodlouhým popisům dobového kontextu, téměř se ani nezabývá dětstvím či dosavadním životem Meir – naopak se soustředí jen na několik válečných týdnů, od prvních informací o možné arabském útoku v předvečer Jom kipuru až po ukončení bojů.

Tato hutnost snímku rozhodně prospívá a výsledkem je tedy spíše vtahující thriller než uhlazený životopis. Řada momentů působí poněkud vychtěně, třeba když si Meir důsledně zapisuje počty padlých do notýsku nebo když prorocky předjímá, že „všechny politické kariéry končí neúspěchem.“ Tonálně nepatřičně pak působí interakce s americkým ministrem zahraničí Kissingerem v podání Lieve Schreibera, které obsahují několik komediálních momentů.

Občasné používání skutečných archivních záběrů je rovněž matoucí a pouze přitahuje pozornost k umělosti celého Nattivova konstruktu. A konečně lze snímku vyčíst i to, že hlavními charakterovými vlastnostmi Goldy jsou nateklé nohy, postupující nádorové onemocnění a neustálá touha po cigaretě – o moc víc se o ní nedozvíme a do hlavy se jí nedostaneme, kvůli čemuž zůstává po zhlédnutí filmu nejasné, proč přesně je ve své zemi dodnes považována za kontroverzní figuru.

Přehrajte si trailer Právě sevřenost, snad až určitá minimalističnost je však hlavním kladem. Zřejmě kvůli omezenému rozpočtu se nedočkáme dechberoucích bitevních scén, zprostředkování bojů Goldinou optikou je však pro navození efektu více než dostačující. Výsledný portrét tedy ukazuje inteligentního člověka, který se musí nějak postavit ke značně nepřehledné situaci a vzít na sebe odpovědnost za důsledky, jež snad ani nemůže dohlédnout – to vše pro obranu národa a hodnot, které celoživotně zastává. To je sice poměrně malý záběr, Nattivově týmu se jej však povedlo profesionálně naplnit.