Godzilla v roce 2014 rozdělila publikum na dva nesmiřitelné tábory. Někomu Gareth Edwards naservíroval působivý a vcelku unikátní „monstrbiják“, zbytek lidí ale dostal pitomou nudu, ve které bylo zoufale málo akčních scén. Ať už jste v prvním nebo ve druhém táboře, historie se opakovat nebude. Godzilla II totiž k látce přistupuje úplně jinak a mění uvědomělé hrátky se značkou za těžkotonážní fackovanou obřích monster.

Pokud jste viděli alespoň jeden trailer, nemůžete být překvapení. Celá kampaň slibovala obrat o 180 stupňů a nakonec jsme ho také dostali – jen se to bohužel neobešlo bez spoustu zásadních přešlapů. Nový příběh s ještěřím ochráncem planety se každopádně odehrává pět let po jedničce, kdy lidé učinili obří technologický skok (najednou máme megaletadlo jako z Kapitána Ameriky a podmořskou základnu ze stathamovky Meg!). K tomu všemu umíme budit zamrzlá monstra a zbrusu nová věcička s nimi může dělat dost zajímavé věci. Není tedy divu, že se o ní strhne rvačka, která zásadně ovlivní budoucnost celé planety.

Godzilla II Král monster: FOTOGALERIE

Na papíře vlastně druhá Godzilla zní jako popcornová tutovka, protože nemá moc složitou výchozí zápletku a je v ní kupa megalomanských akčních scén. Po mile sprintující úvodní půlhodince ale dojdete k několika důležitým zjištěním, jež tuhle oslnivou přehlídku pixelů srážejí na kolena. V první řadě vám rychle začnou být ukradené lidské postavy, na to jsme však (v tomhle subžánru) dávno zvyklí. Mnohem větším problémem je, že mají hlavní hrdinové složité plány a motivace, ve kterých je docela problém se vyznat.

Zatímco se tedy kocháte jednou obří fackovanou za druhou, v okolních scénách se marně snažíte rozkódovat, o co komu jde a co se ve filmu vlastně děje. Upřímně doteď nejsem schopný říct, jaké dlouhodobé (alespoň trochu rozumné) plány celou tu paseku vlastně spustily. Což je vzhledem k tomu, kolik stopáže zabírají dialogy a vysvětlovačky, až nečekaně bolestivý zádrhel.

Kdyby se režírující Mike Dougherty na všechny ty pletichy a rodinné trable vykašlal, udělal by mnohem líp. Mohl kráčet třeba cestou Jurského světa a nabídnout cool hrdinu, který musí někam dojet/doletět a něco udělat, takhle jednoduché to ale s druhou Godzillou není. Místo zachraňování milionů (mimo záběr) umírajících lidí se film zaplétá do mytologie slavných monster nebo ukazuje, že není zrovna těžké přechytračit armádu žoldáků na jejich vlastní základně. S přibývajícím časem tedy váš mozek trpí víc a víc, až úplně rezignujete a snažíte se ignorovat, jak se kdo kam dostal a co tam hodlá dělat.

Že jsou vám tyhle věci ukradené a chcete vidět jen Godzillu, Ghidoraha, Rodana a Mothru v akci? Právě tenhle přístup jsem se snažil aplikovat a musím říct, že se s ním ty dvě hodiny rozhodně dá vyžít. Ať už je děj s lidmi sebezkratkovitější a sebehloupější, za rohem vždycky čekají výlety v cool vrtulnících a monstrózní pranice, v nichž se Dougherty vyloženě mazlí s každou představovačkou a každým mocným úderem.

Přehrajte si trailer Stačí tedy rychle pochopit, že z lidského elementu nic kloudného nevypadne, a dostanete přesně tu epickou řežbu, na kterou se nejspíš těšíte. Klišé tu samozřejmě střídá klišé (proč utíkat, když může člověk zírat!) a stupidní promluvy a rozhodnutí neberou konce. Jakmile ale Ghidorah máchne ocasem a Mothra roztáhne křídla, poplácali byste Warnery po zádech za to, že všechny ty prachy odhodlaně nasypali právě sem.

Druhá Godzilla tak není filmem, na který bych poslal do kina svoje širší okolí, jež k akci potřebuje i srozumitelný děj a zajímavé postavy. Rozhodně to ale je vysilující jednohubka malé kluky (ať už tělem, nebo jen duší), kteří se dokáží zaměřit jen na monstra a helikoptéry a ignorovat všechen ten šum kolem. Je tedy jen na vás, jestli si tu první signální vpálíte nebo ne. Vyvážený zážitek však opravdu nečekejte, ten se snad (ale spíš fakt ne…) může dostavit až u teasovaného crossoveru Godzilla vs. Kong.