Kdybyste někomu, kdo moc nesleduje dění v Hollywoodu řekli, že existují filmy podle hraček, asi by se tomu vysmál a měl by na to právo. Ono to fakt zní divně, ale vzhledem k tomu, jak se dařilo Transformers, dají se na tom vyrejžovat solidní prachy. V podobný úspěch doufali i tvůrci G.I. Joe, jenže supervojáčci z hračkářství zase tak moc nezazářili. Oba díly sice byly obstojný akční výplach a ne úplně neúspěšný, ovšem k hitům měly taky docela daleko. Jenže G.I. Joe je značka, kterou minimálně v Americe zná každý kluk, dospělák i dědek, jenž si jako prcek hrál s vojáčky. Takže se to bude zkoušet dál. Snake Eyes to naštěstí zkouší jinak. Opatrněji a vlastně ne vůbec špatně. 

Namísto klasické trojky nebo dalšího pokusu o restart totiž do kin míří origin jednoho z nejoblíbenějších Joeů, jenž si říká Snake Eyes. Je to drsňák, co před dvaceti lety viděl, jak mu zavraždili tátu a od té doby hledá muže, který v tom má prsty. A docela obstojně se kvůli tomu naučil mlátit lidi. Shodou bizarních náhod se dostane do Japonska, kde se ho ujmou ninjové z klanu Arashikage, jehož budoucímu vůdci zachránil život. A Snake Eyes tak po dlouhých letech dostává šanci mít něco jako domov, přátele a místo, na které by mohl patřit. Jenže klan Arashikage má spoustu nepřátel, ať už jím je zavržený ninja Kenta, Yakuza nebo tajemná teroristická organizace Cobra, jejíž název začíná Snake Eyes slýchat až podezřele často. A on sám navíc taky před svými novými přáteli skrývá pár nepříjemných věcí…

G. I. Joe: Snake Eyes: FOTOGALERIE

Ale ono je to ve výsledku asi trochu fuk. Na Snake Eyes nejspíš nikdo nevyrazí kvůli příběhu, postavám nebo herectví z ranku Daniela Day-Lewise. Režisér Robert Schwentke to naštěstí moc dobře věděl a pochopil, že studio po něm chce film, který by ideálně nestál moc peněz, přitom by se toho v něm hodně dělo a vypadal by alespoň trošku dobře. To nejsou zrovna velké ambice, ovšem Schwentke, jenž natočil dvojku RED, dva díly sci-fi série Divergence a superpropadák RIPD - URNA: Útvar Rozhodně Neživých Agentů, nevzbuzoval moc nadějí, že by zvládl i tohle. Jenže on to zvládl. 

Už první upoutávky naznačovaly, že Snake Eyes bude béčko, ale že by to mohlo být béčko zábavné a ono nakonec docela i je. Schwentke se zbytečně ničím moc nezdržuje a servíruje vcelku velké množství akčních scén, které sice nejsou první hollywoodská liga, bez problémů však obstojí ve srovnání třeba s Black Widow, přičemž v jistých momentech ji bez problémů převyšují. Paradoxně v bitkách, kdy se řeže dvacet yakuzáků s desítkou ninjů, pokud jde o souboje jeden na jednoho, často si to Schwentke trošku kazí střihem. A vzhledem k tomu, že rating byl PG-13, na usekané končetiny a stříkající krev zapomeňte. Jenže ono to nakonec moc nevadí. 

Solidní akce je opravdu dost a bitka na dálnici i finálová řežba jsou skutečně povedené. Navíc to, co se děje mezi tím vším, vlastně nakonec taky není špatné. Snake Eyes si je vědom své jednoduchosti až primitivnosti a jakoby se smířili s tím, že to prostě bude připomínat akčňáky z devadesátých let, které pojímaly exotické Japonsko s jeho tradicemi, zvyky, atmosférou a architekturou tak, že vypadalo jako ze sci-fi. Takže to celé působí velmi cheesy, ale taky docela stylově. Města plná obřích neonových nápisů (kde jinde byste se chtěli šermovat než před obřím neonovým nápisem?), pitoreskní japonské zahrady, yakuzáci, co nosí tmavé brýle i v noci, stoicky klidní mistři bojových umění, osudová přátelství a ještě osudovější nepřátelství charismatických hrdinů (Andrew Koji je super, Henry Golding v pohodě) a srandovní přízvuk anglicky mluvících herců… to všechno jako kdyby vypadlo z filmu starého třicet let. Možná jsem naivní, rád bych to však připsal nikoliv neschopnosti a neochotě vymyslet něco nového, ale spíš snaze o stylizaci. A já jsem si ji popravdě docela užil. 

Přehrajte si trailer Na druhou stranu zase bych byl asi nerad, kdybyste měli najednou pocit, že Snake Eyes je bůhvíjak povedený snímek. Jde o jednoduché neambiciózní béčko s pěkným vizuálem, obstojnými bitkami a fajn hrdiny, které je totálně neoriginální a předvídatelné, ale ty dvě hodiny u něj člověku utečou docela rychle. Tedy když si k filmu sedne s tím, že mu bude stačit, aby se to občas hezky řezalo a pěkně to vypadalo.