První a druhá Fantastická zvířata se líbila jen hrstce lidí a já jsem se (velmi potichu) hlásil mezi ně. Potterovský svět mě ohromně baví, a i když nová série zrovna nehýřila super postavami, pořád tu bylo dost kouzlení a rowlingovské hravosti na to, abych se v kině netrápil. Od trojky jsem každopádně čekal zlepšení a nahození série do svižnějších kolejí (hlavně oproti románově přepjaté dvojce), místo toho však přišla velmi studená sprcha.

Brumbálova tajemství psal společně s J. K. Rowlingovou Steve Kloves, scenárista sedmi filmů s Harrym Potterem. Prvním dvěma dílům Fantastických zvířat škodila právě absence nějakého „filtru“ mezi kupou nápadů od Rowlingové a potřebou udělat z nich atraktivní filmovou podívanou. Kloves měl očividně sloužil jako klíčový prostředník, jenž (stejně jako u Pottera) zkrotí rozmáchlé ambice slavné spisovatelky, ve finále se ale stal pravý opak.

Třetí díl Fantastických zvířat je totiž jeden velký nudný nesmysl, který se mohl sfouknout v úvodní scéně dalšího filmu. Zápletka stojí na tom, že chce Brumbál zastavit svou bývalou lásku a úhlavního soka, temného černokněžníka Grindelwalda, jenže mu v tom zabraňuje dávný krevní pakt. Tahle magická věcička by ho v případě, že se pokusí zkřížit Grindelwaldovy plány, bolestivě zlikvidovala, a tak je potřeba se jí zbavit.

Jak? To je velká otázka, na níž se ve filmu (asi?) hledá odpověď tím, že dá Brumbál dohromady tým náhodných kouzelníků s přísně tajnými úkoly a instrukcemi. Mlok Scamander, jeho bratr a kupa málo známých nebo nových postav (plus mudla Jacob) si nesmějí prozradit, co po nich Brumbál chce, aby Grindelwald celý plán neodhalil. Náhodně se tedy vyskytují na různých místech, kde dělají různé věci, což vede k desítkám minut totálního guláše v tom, co se na plátně vlastně děje a proč by to člověka mělo zajímat.

Asi v půlce filmu přijde krátká zastávka v Bradavicích, která šla mimochodem odbýt kdekoliv jinde (hrdinové tráví dost času v Prasinkách, kde klidně mohli zůstat). Od té chvíle alespoň začne být jasné, čeho se hrdinové snaží dosáhnout, a rozjede se něco na způsob kouzelnického heistu – pořád ale s bandou hrdinů, kterým do velké míry chybí motivace, prokreslení nebo osobní příběhy, díky nimž by vás zajímalo, co se s nimi bude dít.

Problémem Brumbálových tajemství tak není jen samotný příběh, který je nepochopitelný a zbytečný (radši se ani neptejte, jak se vyřeší dlouho budovaná linka s Credencem Holkostem). Hodně bolí i zalidnění filmu náhodnými figurkami, ledabylé pokusy a potterovskou nostalgii nebo práce s akčními scénami, z nichž by se tak půlka mohla vystřihnout a vůbec by ve filmu nechyběly.

Jasně, všechno tu pořád vypadá draze a schopní herci odehrají, co je potřeba. Jude Law a Mads Mikkelsen ale mají k ruce jen spoustu scén, v nichž pořád něco (separátně) řeší a nikam to nevede, a třeba sympatické Jessice Williams chybí dost prostoru na to, aby svou energickou hrdinku řádně prodala. Rowlingová pak vysype na plátno další roztomilá i strašidelná zvířátka, jenže co z toho, když v jejich scénách jen přemýšlíte nad tím, proč se daná situace nevyřešila stokrát jednodušeji.

V jádru se tak nebojím říct, že se Fantastická zvířata probila do stavu klinické smrti. Třetí díl na jedné straně uzavírá úvodní trilogii (z ohlášené pentalogie), na druhé je z něj však jasné, že se ty opravdu důležité věci ještě ani nezačaly dít. Rozhodně tak nezávidím warnerovskému vedení, jež tuhle šlamastyku bude muset řešit. V ještě smutnější situaci se ale nachází divácká a fandovská obec, která místo vymakaného reparátu fasuje krásně nadesignovaný zmatek, v němž kromě Brumbála a Grindelwalda není prakticky nic zajímavého. Smutněji to snad ani dopadnout nemohlo…