Každý správný levičák (nevyjímaje rozmazlence z Evropy či Severní Ameriky) dobře ví, že bohatí lidé jsou špatní, svůj majetek vysáli z utlačované dělnické třídy, a když jim proletariát to jmění násilím sebere a buržuje uškrtí jejich drahými kravatami, svět bude lepším místem. Očividně si to myslí i Neill Blomkamp. Zatímco Distrikt 9 měl různé sociální, společenské a etnické přesahy, Elysium je ideově pouze naivní pohádkou o ušmudlaných sympaťácích z pozemského slumu, kteří se snaží dostat na vysněnou orbitální stanici obydlenou výhradně sobeckými hajzly. Není snad spoilerem, že se jim to nakonec povede a za happy-end je tu považovaná krvavá revoluce, vedená oškubanými členy zločineckých gangů. Tenhle fakt prostě musíte překousnout.

Nebo se můžete vykašlat na ideologii a vyrazit do kina s tím, že si užijete akční sci-fi jízdu. Stejně jako v předchozím Blomkampově filmu, i tady jsme zváni do propracovaného futuristického světa. Elysium je pořád docela skromný film, v němž se třeba akce soustředí jen na střety hlavní postavy s bezohledným padouchem, ale úspěšně se mu daří vypadat výpravně; dekorace, kostýmy, masky a rekvizity jsou potěšením pro oko a hýří nápady. Triky jsou většinou velmi kvalitní.

Blomkamp je očividně velký fanda sci-fi a žánroví příznivci jsou ideálním cílovým publikem filmu. Kromě fungujícího multietnického světa dostanou vrchovatou porci různých udělátek, zbraní a vozidel. Jsou tu robopoldové, nechybí zaprášená akční scéna jak z Mad Maxe, postapo se střídá s hi-tech futuristickou sci-fi či kyberpunkem a dokonce je tu i trocha toho létání vesmírem a explodujících raketoplánů. Ano, je to trochu guláš, ale proč ne, srdce sci-fi fana plesá.

Jen škoda, že si k tomu Blomkamp nenapsal chytřejší příběh. Rozhodně díky za akční film, který se snaží i něco říct (byť je to z pohledu zdravě uvažujícího diváka idealistický blábol), avšak děj je posouván šílenými náhodami a zkratkami (zápletka s bezohledným pracháčem v nečekaně mdlém podání Williama Fichtnera) a postavy občas konají tak, že si musíte klepat na čelo. Příběh tím rychle ztrácí na přesvědčivosti.

Rovněž nečekejte nějak propracované postavy. Damon se snaží, ale jeho Max je ve výsledku dost nesympatický hajzlík, který třetinu filmu fňuká, že nechce zemřít. Těžko mu pak uvěříte něco nesobeckého, třeba city k lásce z dětství (nevýrazná Alice Braga) či jakoukoli snahu někomu pomoct. Na straně Zla je to trochu lepší. Jodie Foster je dokonalá „cunt“ bez jakékoli lidské stránky. Rozhodně je v roli přesvědčivá, i přes tu jednorozměrnost.

Postavou, která stojí za zapamatování, je zabijácký agent Kruger v podání Sharlta Copleyho. Hodně rychle zapomeňte na jeho vtipné role z předchozích filmů. Kruger je prvotřídní úchyl a hrdlořez, který zručně morduje hypermoderními hračkami i starou dobrou katanou. Jeho silný jihoafrický přízvuk přestane být srandovní během několika minut. O jeho minulosti se nic moc nedozvíme, ale přesto jde o šťavnatou postavu, která si nekompromisně krade celou show a klidně by mohla dostat prequelový spin-off.

Akční scény trpí rozklepanou kamerou a rychlým střihem, ale údernost jim nechybí a díky R-kovému ratingu jsou vydatně krvavé (jeden výbuch granátu do obličeje si budete pamatovat ještě dlouho). Zaskočí ale podivný rytmus filmu. Pokaždé, kdy se po několika minutách dialogů začne rozjíždět akce a orchestr zaburácí, Blomkamp to prostřihne do nějakého komorního momentu, kde někdo pláče nebo zamyšleně zírá do zrcadla. V jednom či dvou případech je to funkční, ale časem to začne obtěžovat a film, přestože v něm několik „náběhů na awesome efekt“ je, se nikdy pořádně nerozjede. A že by nakopnutí ve stylu mramorové haly v Matrixu opravdu potřeboval!

Elysium vás rozhodně vyplivne z kina s dobrým pocitem. I přes všechny výhrady je to pořád solidní akční sci-fi, která dobře vypadá, je s chutí natočená a má spoustu zábavných momentů. Určitě to ale není nářez, který by nějak zvlášť vyčuhoval nad letošní letní produkci.