Tom Cruise to nevzdává. I v padesáti vypadá tak čerstvě, že se do něj dál můžou zamilovávat puberťačky, studia mu furt nabízejí hlavní role ve velkých blockbusterech, a i když Tom už není takový kasovní kanón jako zamlada, jeho projektům se furt daří dostat se aspoň do černých čísel. Na plakátech ho tudíž ještě tuhle dekádu budeme vídat pravidelně – jen už se nejspíš blíží čas přesunu z těžkotonážních akčních látek, takže Nevědomí může být spolu s chystaným All You Need Is Kill velkou rozlučkou se sci-fi popcornovkami.

Nevědomí: FOTOGALERIE

Nevědomí v podstatě jen kompiluje desítku scífek dohromady.Ale jen možná. Cruise na to totiž pořád má. Jeho portfolio grimas sice známe nazpaměť a přikrčeného za velkou bouchačkou už ho máme celkem okoukaného, ale pořád vyzařuje charisma velké filmové hvězdy, která si základní rejstřík emocí v klidu odehraje. Což je možná důvod, proč i skromnější Nevědomí můžeme poměřovat s TRON: Legacy, předchozím filmem svérázného režiséra Josepha Kosinskiho.

TRON byl bezpochyby naleštěnější, velkolepější, dražší a zejména co do audiovizuálního pojetí originálnější. Nevědomí je v těchto parametrech jeho odvozeninou – novým projektem téhož tvůrce, jenž je mnohem spíš designovým fetišistou a architektem vyhlazených obrazů, které by se vyjímaly v katalogu produktů společnosti Apple, než režisérem plnokrevných filmů. Kosinski dostal šanci převést na plátna vlastní comicsovou předlohu, pořád ji ale točí zvláštně sterilním způsobem, kdy ho víc zajímá technika, supermoderní udělátka, design a konstrukce nového světa, než postavy z masa a kostí a jejich příběhy.

Přehrajte si trailer Nevědomí je chirurgicky chladným sci-fi, ve kterém Cruise vystupuje jako dělník, co dohlíží na zpustošenou Zemi. Člověk ale nemusí mít doktorát, aby mu došlo, že když hlavou hlavního hrdiny blikají podivné vzpomínky, když z velína přichází rozkazy od roboticky chladné ženštiny a na povrchu dělají potíže jacísi Vetřelci, nebude všechno úplně tak jednoduché. A že nás čeká pár šokujících (respektive „šokujících“) odhalení, jež zase jednou navedou k příběhu, kde dobrý člověk úpí pod diktátem… jestli techniky, emzáků nebo sebe sama, to vám prozrazovat nehodlám. Ale i kdybych to práskl, mlátit antispoilerovou holí byste mě nemohli, protože Nevědomí v podstatě jen kompiluje desítku scífek dohromady a mění je v neobjevnou báchorku, v níž žádný z motivů není naplno vytěžen a jaksepatří inspirativně rozehrán.

Láska, vzpomínky, instantní vztahy, velká spiknutí, to všechno jsme viděli v lepších filmech rozpracováno do působivějších příběhů i impozantnějších vizí. Kosinski tu zkrátka potvrzuje předsudek (?), že je talentovaným realizátorem, který umí využít do mrtě možností digitální kinematografie i IMAXových pláten, dovolí si náramné kamerové veletoče okolo sexy mašinek, ale hlubší podstata mu tváří v tvář skutečnému světu a živým lidem uniká. Soulad vypiplaných triků s dunivou hudbou (soundtrack od M83 je ale o poznání monotónnější a ne-tak-přelomový v porovnání s ozvučením TRONa od Daft Punk) dokáže pohltit smysly, jsou to ale jen prchavé videoklipové radosti, které odezní hned s příští dialogovou replikou. Když spolu postavy mluví jen v otázkách a logické krátery v zápletce přebíjí banálními větičkami o třech slovech, nestačí k vyvolání nadšení pár minut efektního pozlátka.

Nevědomí je zkrátka nevýrazným sci-fi derivátem. Variací na Moon s větším rozpočtem, Dnem nezávislosti bez popcornového rošťáctví, TRONem bez neonové okázalosti, Minority Report bez sofistikované scenáristické nadstavby, Star Wars bez hravosti a fantazie… zkrátka líbivým, ale v jádru omšelým velkobijákem, který na víc než jeden večer divákovo vědomí neuchvátí.