Král je mrtev, ať žije král? Ne, ještě ne, asi to ještě pár let potrvá, momentálně to ale vypadá, že královi docházejí síly a bude muset pořádně zabrat, aby si svůj trůn udržel. Není to tak dávno, kdy byla značka Pixar jistotou kvality. Tohle studio kopalo o řád vyšší ligu než konkurence, přicházelo s originálními příběhy, neokoukanými světy, nebálo se emocí, nových nápadů, umělo dojmout dospělé k slzám, mělo hravost, nápady a technologicky udávalo směr i tempo. Jenže pak jakoby mu začaly docházet síly. Dnes Pixar pořád platí za velkou značku a nedá se říct, že by se mu nedařilo, ale můžou za to hlavně sequely. Nové filmy nejsou vyloženě špatné, naneštěstí jim často chybí právě to, co jsme na pixarovkách měli vždycky rádi. Pixar vadne. A Elio je toho bohužel jen dalším důkazem. 

Ne, fakt ještě nejsme na dně, pro tenhle animák zvednu palec nahoru, i když hodně opatrně. Určitě tedy opatrněji než v případě Toy Story, Úžasňákových, Vzhůru do oblak nebo Prvního v hlavě. Protože všechno tady sice funguje, všechno sedí a nic není vyloženě nepovedené, ale popravdě, tohle je na Pixar fakt málo. Jako divák chci od téhle značky víc. A dřív to „víc“ byl pixarovský standard. A ono začne být už po pár minutách celkem jasné, že Elio mu reputaci napravovat nebude. 

Elio: FOTOGALERIE

Tentokrát je hlavním hrdinou klučina, který vyrůstá po smrti rodičů u tety Olgy, nemá kámoše a miluje vesmír. A netouží po ničem jiném, než aby si ho odnesli mimozemšťané, což se mu nakonec i splní. Na obří vesmírné lodi se tak potkává se zástupci tisíců ras a druhů z celého vesmíru, a hlavně z Glordonem. Ten sice vypadá jako obří roztoč, ale jinak jde o celkem fajn kluka, jenž trpí tím, že mu evidentně nerozumí jeho militaristicky smýšlející táta, mezi jehož koníčky patří válčení a destrukce. Z těch dvou se stanou kámoši, budou muset zachránit vesmír (nebo alespoň jeho část) a ukázat tátovi roztočovi a tetě Olze, že když spolu dva lidé (nebo dva roztoči) mluví, vyřeší všechny problémy. A třeba i zabrání genocidě…

Proč tak obsáhlý popis poměrně banálního děje? Protože z něj lze vyčíst, v čem tkví hlavní problém Elia a nakonec i celého Pixaru. Zní to obyčejně. Zní to jako něco, co už jsme viděli. A dokonce i u toho Pixaru. Při sledování Elia si nelze nevzpomenout na Coco nebo na Lucu, protože v nich se řešila podobná témata (neschopnost mluvit s nejbližšími, hledání kamarádů na nepravděpodobných místech). Vizuálně pak spoléhala na výpravy barevných prostředí říše mrtvých, nebo podvodního království. No a vzhledem k tomu, že Elio a Glordon hledají kámoše a způsob, jak mluvit s tátou a tetou a okolo se motá spousta potvůrek, je to vlastně celé dost podobné. Nebo spíš fakt hodně podobné. 

U Elia, ale i Coco nebo Lucy je v podstatě nejdůležitější, jak vás zaujme svět. Někdo preferuje moře, někdo sympaticky creepy mexický svět mrtvých a někdo ty mimozemšťany. A příběh? Tam se hraje na jistotu, protože tahle témata jsou univerzálně srozumitelná a budou do jisté míry fungovat vždycky, tak proč něco měnit? No proč, protože jste sakra Pixar! A Pixar měl animované filmy vždycky posouvat dál a uměl to. A tady to nedělá a já už začínám mít nepříjemný pocit, že vzhledem k tomu, že se točí v kruhu dlouhodobě (i Frčíme řešilo podobná témata), tak to ani dělat nechce. Pixar upadá do rutiny a popravdě nebýt toho pořád prvotřídního vizuálu, svou okoukaností by to klidně mohl být další z těch nízkorozpočtových animáků, které se o nic nepokouší. 

Je to dost smutný pohled a jo, dětem se to asi líbit bude, protože všechno je tu udělané profesionálně a hezky, ale sakra, to to tvůrcům stačí? Jestli jo, tak je to blbý, protože se mi začíná zdát, že divákům ne. Zároveň bych neměl problém okoukaný příběh filmu odpustit, kdyby byl skutečně zábavný, avšak nějaké výrazně dobrodružnější momenty se objeví až při závěrečném průletu vesmírem a na kochání tu toho taky moc není, protože na vesmírné lodi plné mimozemšťanů je všechno roztomilé a tím končíme. Nějaká unikátnost jednotlivých druhů nebo cokoliv, co by z nich udělalo opravdu zajímavé postavy chybí. Prostě jen roztomilost, protože roztomilost publikum chce. A nebo mu stačí? 

Přehrajte si trailer Pixar zkrátka pokračuje na své cestě do nadprůměrnosti. Za normálních okolností není nadprůměrnost žádná ostuda, tohle ovšem není ten případ. Studio proslavené odvážnými náměty, silnými příběhy a audiovizuální bezchybností dělá další krok do kategorie „OK, další animák“. Vidím to nerad, ale když si to všechno sečtu dohromady, je Elio prostě jen další podle tabulek udělaná animovaná podívaná. A přesně ten typ filmu, na který ještě před pár lety mohly pixarovky koukat spokojeně z výšky a nutit jejich tvůrce, aby se trošku styděli za to, že „tohle jim stačí.“