Mladý režisér Adam Koloman Rybanský na sebe již stihl upozornit komedií Kdyby radši hořelo. Tu situoval do prostředí malé vísky, skrze jejíž obyvatele se jal poodkrývat lidské neduhy. Snaha zařadit snímek po bok formanovsky laděných titulů z poslední doby jako Mord či Vlastníci byla jasná, Rybanský ovšem prokázal režijní i scenáristický um, čímž se z projektu stala povedená variace na typicky český žánr. Jeho nová komedie Dovolená v českém ráji tento postup následuje. Označit tento počin za čistokrevnou komedii ale lze jen stěží.

Dovolená v Českém ráji byla v kampani prodávána jako klasická česká taškařice. V posledních letech se stalo zvykem v nemilosrdné pravidelnosti posílat do kin bijáky spojené s typicky letními událostmi. Tábory, teambuildingy, dovolené. Příjemné záběry zalité sluncem se zkrátka v kampani prodávají dobře, zejména když jsou spojené s třaskavým humorem a nějakou tou známou tváří. Rybanského počin však do tohoto žánru spadá jen velmi okrajově. Jádro filmu je totiž zcela jiné, než by divák čekal.

Premisa by ovšem k řachandě standardního střihu vybízela. Milan a Týna Svobodovi namísto k moři, kam by chtěla Týna, vyrazí do kempu v Českém ráji. Chatičky jsou plné, trampové a ožralí chlapi na rozlučce békají u ohniště, páreček seniorů griluje u karavanu a bodrý majitel hází hlášky. Naprosto ideální prostředí pro ponoření se do vztahu, jenž by mohl skrze pár nevěr, odhalených poprsí a lascivních vtipů být obrácen naruby, jak to v těchto komediích bývá. I Dovolená v Českém ráji se rozpadajícím se manželstvím zabývá. Dívá se na něj ovšem netradiční optikou a žánr lehce dekonstruuje. Stává se tak mnohem originálnějším filmem, než by se na první pohled zdálo.

Zprvu Rybanského snímek tyto v jiných filmech vyčpělé prvky využívá. Snímek díky tomu navozuje příjemně letní atmosféru, kde půtky mezi ústředním párem vyvolávají zatím jen úsměv na tváři. Představují se rozverné figurky, barevná vizuální paleta jásavě šíří radost a občasný vtip či autenticky znějící hláška pozitivitu jen podtrhují. Divák si vytvoří představu o filmu a má pocit, že ví, co jej čeká. Jenže série drobných katastrof se postupně hromadí a vyvrcholí neočekávaně tragickou událostí, která toto smýšlení převrátí. 

Snímek se náhle osvěžujícím způsobem převrhne do hloubání nad utrpením hlavního hrdiny, který se neumí vypořádat takřka s žádným neduhem. Jeho snaha vymanit se ze stereotypu skončí další katastrofou a postavy, které se do této chvíle zdály jako úsměvné archetypy, se najednou stávají nepříjemnými figurkami na zprvu rozverné šachovnici. Humor ovšem stále zůstává, byť nejde o ostrovtip, který by vyvolával mohutné plácání do stehen. Často jde spíše o situaci dovedenou do absurdna, případně gag, který proběhne jen tak mimochodem. Dovolenou v Českém ráji tak nemůžeme označit za prvoplánovou komedii, komika tu hraje druhé housle. Kombinace letargického hloubání nad svými bolístkami a humoru vycházejícího z typicky prázdninových situací je ale překvapující i zábavná. Minimálně v první části stopáže.

Snímek totiž mezi tématy přechází nejistě a slušela by mu sevřenější dramaturgie. Kombinace žánrů je náročná disciplína. Propojit v soudržný celek drama o pomíjivosti a letní komedii z českých lesů se tady bohužel většinu času příliš nedaří. Pro leckterého diváka může být ona nejistota z toho, co nás v příští scéně čeká, velmi příjemná, ovšem to by se Rybanský nesměl ve scénáři začít opakovat. I přes střídmou stopáž začínají být scény po chvíli být poměrně repetitivní a potkávání roztodivných postav se po chvilce omrzí, neboť do děje málokdy přinesou něco nového. Totéž téma se variuje, jeho síla postupně klesá a nic naplat, že jsou tyto vedlejší charaktery zahrány skvělými herci, jejichž cameo roličky potěší.

Je znát, že Rybanský má talent na zkoumání autentických situací, které scenáristicky vyjadřuje přesně i zábavně. Ve středu dění stojí protagonista Milan, jehož útrpná cesta z něj postupně činí takřka nesnesitelnou figuru. Musí si projít doslovným peklem, aby došel k prozření o své zapouzdřenosti, čímž se z filmu stává originální drama, které umí načrtnout i hlubší témata. Ovšem opravdu jen načrtnout. Místy totiž snímek jen bezradně přešlapuje na místě a spousta věcí tu zůstává jen naznačeno, aniž by se zevrubněji prozkoumaly. Pomíjivost života a naše přehlížení možných konců, alkoholismus, sepětí člověka s přírodou, ne/naslouchání mezi rodiči a dětmi. Vypustit některá náhodná setkání, která variují totéž, a obohatit scénář hlubším zkoumáním naznačených témat by mohlo z počinu udělat opravdu originální drama. Nepochybuji, že v budoucnu takový projekt Rybanský nadělí.