Najít životního partnera je dneska věda. Pryč jsou doby, kdy se lidé seznamovali v rámci svých běžných sociálních okruhů, nebo prostě někde tam venku, kudy proudil život. Moderní doba si žádá moderní přístupy, a tak místo klasického pozvání „na kafe“ máme nejrůznější aplikace, algoritmy a seznamovací agentury. A taky nespočet filmů o nich. Seznamování je prostě fenomén, který mají filmaři v hledáčku snad odnepaměti a je tomu tak i v novém filmu režisérky Celine Song (Minulé životy) od sympatického studia A24 s přiléhavým českým názvem Dokonalá shoda.

Očekávání přitom byla veliká. Korejsko-kanadská režiséra se totiž před dvěma lety uvedla v tom nejlepším možném světle, když svůj debut prodchla částečně autobiografickým a notně melancholickým rozjímáním nad láskou a vztahy obecně. Byla za to nominace na Oscara za nejlepší původní scénář, a přestože ji nakonec neproměnila, sklidila velmi pozitivní ohlasy. Není proto divu, že se k totožné látce vrátila ještě jednou, aby tentokrát zkoumala podstatu toho, proč dva dospělí, samostatní a rozumně uvažující lidé chtějí udělat něco tak pošetilého a strávit spolu zbytek života. Téma jako dělané pro skvělého pozorovatele, kterým Song bezesporu je.

Dokonalá shoda: FOTOGALERIE

Lucy je ztělesněním moderního snu o úspěšném životě třicetileté Newyorčanky. Je mladá, krásná, chytrá, a navíc se vyzná ve vztazích. Je totiž pracovnicí luxusní seznamovací kanceláře pro náročnou klientelu, která nemá čas ztrácet čas nějakým Tinderem a podobnými nesmysly. Potřebujete se seznámit? Víte přesně, jaké máte očekávání a znáte dobře svoji hodnotu? Potom je tady Lucy, aby vám našla partnera nebo partnerku. Ideální postava pro hlubinnou sondu do nitra mladé ženy. Protože za její zdánlivě dokonalou profesionalitou se ukrývá ještě někdo další, kdo má za sebou neúspěšnou hereckou kariéru, dluhy za nedokončenou univerzitu a rozvrácený vztah, z něhož odešla z pohnutek, jaké byste si do profilu na seznamce raději nenapsali.

Co se musí Celine Song z pozice scénáristky nechat, je její schopnost popsat postavy tak, že skvěle zapadají do struktury příběhu. Lucy je během pár scén vykreslena do jemných detailů a s takovou hloubkou, že ji budete vnímat jako skutečného člověka se skutečnými problémy. A že jich má požehnaně. V popředí zájmu ovšem zůstává „pouze“ ten ústřední, a sice vztahy. Lucy je totiž obětí svého vlastního povolání, protože nezbytnou profesionalitu, s jakou řeší požadavky svých klientů, promítá i do vlastního života. Řeč je o ryze materiálních hodnotách jako předpokladu každého úspěšného vztahu – odtud původní název „Materialists“. V jejím mravním kodexu není prostor pro lásku, protože láska je něco samovolného, na čem nelze postavit vztah. K tomu potřebujete úplně jiné stavební kameny, jako je výše příjmů, politická orientace, celkový vzhled a v neposlední řadě také výška postavy. Protože pokud jste to nevěděli, tak 15 centimetrů navíc zdvojnásobí vaši hodnotu na trhu!

První polovina filmu se tak nese v duchu strohého odhalování pravdy o vztazích jako o rozumově zdůvodněných svazcích dvou lidí, kde láska nemá žádné místo. A funguje to skvěle. Dakota Johnson (50 odstínů šedi, Madam Web) je coby Lucy až nadlidsky profesionální a s pečlivostí a trpělivostí neurochirurga odstraňuje z každého vztahu (ať už svého nebo těch klientských) vše, co do něj podle kontrolních checkboxů nepatří. Chladný kalkul, postavený na algoritmech typických pro dnešní dobu, kdy se vše přepočítává na užitnou hodnotu a poměr cena/výkon hraje prim, je velmi vděčný filmařský námět a Celine Song se mu věnuje s péčí řádného hospodáře. Nejprve konfrontuje Lucy s minulostí (Chris Evans jako stará láska), nechá ji přejít do současnosti (Pedro Pascal jako mužský „jednorožec“, tj. dokonalý a nedostižný prototyp dokonalého muže) a posléze ztroskotat v rozkolísané budoucnosti.

To, co drží pohromadě celou první polovinu filmu, je ovšem ve druhém dějství postupně opuštěno, aby nakonec ve finálním aktu začala úřadovat láska. A zatímco první půlka funguje jak po stránce příběhové, tak anatomické, kdy Song zkušeně preparuje jednu vrstvu vztahu za druhou, závěrečná pasáž se začne brzo utápět v banalitě moderní městské romance. Což je věčná škoda, protože nebýt snahy udělat z Dokonalé shody romantiku, byla by to výtečná americká verze Nejhoršího člověka na světě. Lze pochopit, že ve světě ryze materiálního přístupu k něčemu tak výjimečnému, jako je vztah dvou lidí, chtěla Song dát prostor také protistraně, tedy lásce, ovšem způsob, pro jaký se rozhodla, zbavil její druhý snímek mistrné preciznosti při nahlížení do života lidí.

Pokud je totiž láska něco, co se prostě přihodí, je to přístup na úrovni deus ex machina. Nekritičnost, s jakou s ní Song nakládá, je poplatná spíše růžové knihovně pro nejširší masy než intimní zpovědi ženy, která prošla katarzí z profesního selhání. Jistě, byl by to potom úplně jiný film, než jaký Song natočila, ale nemohu se zbavit dojmu, že by byl upřímnější a s větší vypovídací hodnotou o tom, co to je ta láska a jestli je k něčemu v dnešní době vůbec dobrá. Lze pochopit, že láska ve své bezprostřednosti a snad i starosvětské nepraktičnosti měla být vyvážením ryze materiálního přístupu k životním hodnotám, ovšem nekritičnost zvoleného přístupu je až zarážející.

Přehrajte si trailer Výsledný dojem z filmu nezachrání ani sympatický výkon Pedra Pascala, který si svého „jednorožce“ zahrál s velkou chutí. V jeho podání je finančník Harry skutečným Panem božským a ačkoli i on se dočká své účelové dekonstrukce, jeho angažování v Dokonalé shodě je jednoznačné pozitivum. Naproti tomu Chris Evans slouží jenom jako Pan bývalý, ke kterému se navzdory všemu, co vedlo k jejich rozchodu, Lucy celý film vrací jako Halleyova kometa a nemá v tomto směru moc prostoru k růstu. Ostatně scénář mu to ani nedovolí, protože láska hory přenáší. Což je v pohádkách dobře. Jenže celoživotní partnerství není pohádka a Celine Song promarnila příležitost na to trefně poukázat, byť k tomu evidentně směřovala.