Možná mám hlavu málo otevřenou. Možná kvůli tomu nechápu, co celuloidové revolucionáře Scottova typu vábí k tak tuctovým látkám. Ridley nám buď senilní, nebo zrovna koupil ve Francii vinici, kde konečně pochopil ubohost velkoměstské civilizace. Jinak by se jako autor filmů Blade Runner, Vetřelec nebo Království nebeské (které se právě pro svůj „duchovní“ přesah stalo pro MZ filmem č. 1 loňské sezóny) asi nesnížil ke stokrát viděné látce o kráse venkova, chuti vína a podmanivosti francouzských žen. I kdyby mu na hlavní part kývl sám Russell Crowe. Kontrast mezi zběsilou aglomerací a chlácholivou mocí přírody byl totiž tematizován nesčetněkrát, a ačkoliv jej Ridley Scott jistě opatří bezchybným „řemeslným“ hávem, těžko se s ním probojuje jakkoliv hlouběji do historických análů. Hřejivě lidských příběhů s příjemnými trailery známe mnoho: Jejich zanícená laskavost možná rozslzí naše maminky, sami si však jistě zasloužíme snímky, které než aby stepovali namístě, odvážně pádí kupředu. Klidně i do slepých uliček, ale vstříc originalitě a autentické výpovědi. U nového Scotta nic takového nevidím. Ačkoliv mi melodie z traileru fajnově rezonují na bubínku a láká mě i sukýnka Marillon Cotillard, celkově si ovšem píši do deníčku heslo „Nezajímá“. Netvrdím, že do kina nenaběhnu (už kvůli divnému, skoro-komediálnímu Croweovi), ale pokud ano, rozhodně to nebude s optimismem.
