Možná by bylo přínosnější, kdyby si Woody Allen koupil podíl v cestovní kanceláři, točil pro ní spoty a vtipná videa, a tak by projel Evropu ve společnosti půvabných hereček, jež ho zrovna inspirují. Mezitím by mohl pilovat scénáře a ten nejlepší z nich by tak jednou za čtyři roky dotáhl na plátna. Jenže nežijeme v ideálním světě – a moc dobře víme, že tenhle autocenzurní prvek Allenovi chybí, chyběl vždycky a ještě snad nějaký ten rok chybět bude. Jeho filmografie tak bývá, zejména ve slabších tvůrčích obdobích, vystýlána zaměnitelnou hlušinou.

Film drží pohromadě líbivé římské kulisy a jistý herecký ansámbl.V kině si možná nebudete chtít připustit, že právě Do Říma s láskou je takovou tuctovkou. Allenův italský zářez se statečně brání, bojuje pomocí chytlavého humoru, který často přeskakuje mantinely standardních gagů a žene se až ke ztřeštěnostem, které ze sebe Woody sypal v mládí – v Banánech, v Seber prachy a zmiz nebo ve velkoruské pecce Láska a smrt. Kadence bláznivých etud ale bývala výrazně vyšší a jejich spojení přeci jenom pevnější.

Do Říma s láskou: FOTOGALERIE

Přehrajte si trailer Nové blázniviny jsou totiž vtlačeny jen do dvou linií – v jedné je z Roberta Benigniho z ničeho nic celebrita, ve druhé uzří Woody Allen nebývalý operní talent a za každou cenu jej chce prosadit na světová pódia. K nim se připojuje ještě hříčka o novomanželích na cestě za postelovým pokušením („ona“ je sváděna slavným hercem, „jeho“ vábí prostitutka s tělem Penélope Cruz) a sbírku doplňuje allenovská klasika o neurotickém mladíkovi, který váhá mezi dvěma ženami. Linie jsou přitom vcelku nesourodé, platí v nich jiná pravidla a jiná úroveň přestřelnosti, takže v jedné například vystupuje Alec Baldwin jako poučený „duch“ a cituje se tu Dostojevskij, další naopak nemá děj a sestává jen z kratinkých gagů. Do Říma s láskou kvůli tomu vyznívá poněkud ledabyle, jako nespojité vyprávění čtyř povídek napřeskáčku bez jednotící katarze… nebo aspoň jejího náznaku.

Průsečíkem jsou jak nádherné kulisy Říma, tak i zhmotnění všech stereotypů o Italech (hudební odrhovačky včetně Cantare, záletní a uřvaní Taliáni všude kolem) a samozřejmě Allenův typický humor, který i v menším množství svede adekvátně zatížit bránici. Scény ze sprchy i s utrápeným Robertem Benignim, který čelí náletům paparazzi, budou určitě hitem YouTube. Sám Woody si pro sebe vyšetřil několik brilantních dialogových pasáží. A rutinní zbytek drží pohromadě jistý herecký ansámbl.

Celek je výborný jako prospekt pro italské ministerstvo cestovního ruchu, i jako oddychovka na rande, kdy můžete bezstarostně lovit knoflík na partnerčině blůzce, aniž by hrozilo, že se ve filmu ztratíte. Pokud ale čekáte na Allenovu vrcholnou chvilku, můžete asi pošetřit peníze a vyrazit až za rok rovnou do Kodaně.