Válka zničila Spojené státy americké nejen ekonomicky, ale zlomila i jejich ducha. Každý rok se tak koná živý přenos ze smrtící soutěže, ve které padesát mladých mužů dostane příležitost vyhrát snové bohatství a libovolné přání, pakliže projeví dostatek kuráže a taky sil, aby jako poslední přežili jeden dlouhý a zatraceně náročný pochod krajinou. Smyslem je totiž prý ukázat lidem, že s trochou vůle a odhodlání můžou USA opět povstat z popela a stát se zase tím světovým lídrem, jakým v minulosti byly.

Jak už je z námětu patrné, na rozdíl od třeba takových Hunger Games neoplývá Dlouhý pochod (film ani kniha) zas až tak silným opodstatněním příběhu, jaký vypráví. Nevím úplně, jak by sledování takové soutěžě někoho motivovalo k tomu vstát druhý den do práce svářeče a jít makat na 110 %. Je to jednoznačně dystopická premisa, která v době vzniku byla mířená jako kritika na vietnamskou válku, a má samozřejmě přesah i do současnosti vzhledem k tomu, jak si ten oranžový pán vytírá za oceánem s demokracií zadek, ale postrádá už ten typický world building a pečlivé úvahy nad jednotlivými detaily, jaké známe z jiných dystopických příběhů, namátkou třeba Silo.

O čem tedy vlastně nový film Francise Lawrence, shodou okolností právě režiséra výše zmíněných Hunger Games, vypráví? Krátká odpověď zní: o síle přátelství. Tou dlouhou budu teď pokračovat.

Podobně jako řada dalších kingovek, i Dlouhý pochod pracuje mimořádně dobře se vztahem svých protagonistů, v tomhle případě tedy dvou mladíků Garratyho a McVriese (skvělí Cooper Hoffman a David Jonsson), kteří vyrazí podobně jako zbylých 48 borců na výšlap, protože…vlastně neměli na vybranou. Ačkoliv se film ani nesnaží o rozvedení těch větších témat týkajících se stavu světa, vykreslení záporné postavy Majora (Mark Hamill) nebo militaristického uskupení, jakého je součástí a jaké (asi) drží zemi pod kontrolou, motivace jednotlivých chlapců a úvahy nad samotným pochodem naopak zabírá dosyta.

Atmosférou film taktéž připomíná klasické kingovky. Malebnou opuštěnou krajinu lemují vraky aut, slepé kočky, divní lidé a vše má estetiku a nádech sedmdesátek, kdyby se v nich něco ošklivě pokazilo. Těch pár odkazů na jiné romány tu samozřejmě velcí fandové spisovatele taky objeví. Lawrence a jeho dvorní kameraman Jo Willems si každopádně umí stavět kameru hezky tak, aby i z toho mála typů exteriérů, které takový pochod po silnici nabízí, dokázali vytěžit vizuálně maximum a zároveň tím mnohdy mohli podtrhnout tu atmosféru bezmoci, úpadku a útlaku, jakému obyvatelé těchto Spojených států amerických čelí.

Nadzdory tomu se však snímek až tvrdohlavě drží nadějného poselství o výše zmíněné síle přátelství, které může mezi lidmi – v tomto případě několika chlapci – náhodně vzniknout. Zatímco jinde bychom mohli sledovat, jak podobná situace povede k tomu, že si půjdou jednotliví účastníci neustále po krku, tady to až na jednu výjimku je celé o vzájemné podpoře, hledání způsobů, jak ostatním vyjít vstříc a jak je i motivovat k tomu, aby ušli alespoň pár dalších kroků, protože zpomalení, zastavení, pokus o útěk nebo cokoli jiného v tomto směru znamená jistou smrt.

Hoffman s Jonssonem díky tomu mají možnost předvést něco málo z jejich všestranného rejstříku a dokázat, že co se talentu týče, mají ho oba na rozdávání. Vztah Garratyho a McVriese je tady jednoduše srdcem a duší celého filmu a ty nejemotivnější momenty tak přirozeně patří právě těm dvěma, akorát jich je tak málo, že je lepší je tu nezmiňovat, aby vám aspoň něco zbylo do kina.

Přehrajte si trailer A to vlastně platí o celém snímku. Ačkoliv má pár silnějších momentů, načne pár větších témat, u několika postav naznačí zajímavé charakterové pozadí, nic z toho není nikdy plně využito. Kromě ústředního vztahu a taky poměrně explicitního umírání, ze kterého ale už po půl hodině taky rychle přestane mrazit, v zásadě Dlouhý pochod nenabízí nic, kvůli čemu by stálo za to jej vychvalovat do nebes. Je to pěkně natočený solidně odsýpající thriller se silnými hereckými výkony bez nějakých očividných chyb – a čas od času se holt stane, že ani to nestačí. Stojí za vidění? Jednoznačně. Ale asi s tím nemusíte spěchat a pokud náhodou ho minete, svět se kvůli tomu nezboří. Což je možná vzhledem k těm jménům před i za kamerou trochu málo.