O filmech jako Démon ve mně se píše dost těžko. Člověk u toho má pocit, jako kdyby měl popisovat svou cestu na autobus. Zaprvé není moc zajímavá, takže se není o co opřít, na co se zaměřit a co vypíchnout, a zadruhé snad každý šel někdy v životě na autobus. A tak ví, jak to asi probíhá. Výsledkem situace, kdy byste někomu detailně popisovali svou cestu na zastávku MHD, bude nejspíš tichá dohoda, že o tom už nikdy nebudete mluvit, protože to vážně není třeba. U Démona ve mně jsem měl přesně takové pocity. Během svých devadesáti minut reálně nenabídne téměř nic, co by stálo za řeč. 

Přeci jen tu však jeden ozvláštňující prvek najdeme. Jen si nejsem jistý, jestli je dostatečně zajímavý, aby se kvůli tomu kdokoliv zvedl a vyrazil do kina. Hlavní hrdinka Sam totiž pochází z rodiny indických přistěhovalců. Pokouší se zapadnout, táta s tím nemá problém, ale maminka se snaží, aby dodržovala tradice svojí kultury a Sam tak má pocit, že stojí mezi dvěma světy. Její nejlepší kamarádka Tamira se navíc poslední dobou chová divně. Vypadá unaveně a vyděšeně a hlavně u sebe permanentně nosí prázdnou sklenici. Když se jednou Sam svěří, že se v ní má ukrývat mocné zlo, ta jí nevěří a náhodou sklenici rozbije. A pak zjistí, že Tamira nekecala. A že zlo si teď přijde pro ni. 

Démon ve mně: FOTOGALERIE

Jestli máte pocit, že jste něco takového – asi jen bez té sklenice – viděli už tak tisícmilionmiliardkrát, tak se vám to nezdá. Démon ve mně spoléhá na ohraná klišé a hororové postupy, které většinou fungují dost na to, aby se film nějak do kategorie „vlastně OK“ dokordcal. Ale pamatovat si ho budete maximálně měsíc, protože tou dobou do kin zamíří to samé. Jediné, čím se reálně od konkurence tenhle kousek liší, je práce s indickými mýty a tradicemi. To nabízí alespoň nějaký pocit novosti a neokoukanosti, v tom zbytku se totiž režírující Bishal Dutta nezmůže na nic, co by byť jen trošku smrdělo nějakou originalitou, nebo alespoň snahou o víc než jen průměrné řemeslo. 

Démon ve mně má na jednu stranu celkem výhodu v tom, že Megan Suri je v hlavní roli přesvědčivá v poloze vyděšené hrdinky, ale i jako dcera dvou milujících rodičů, která trochu marně hledá svoje místo v životě. Pár lekaček a celkem napínavých scénu tu taky je, a to navzdory faktu, že v nich nic nevidíme, protože bubák zůstává až do konce neviditelný. Jestli šlo o záměr režiséra, nutnost přizpůsobit se skromnému rozpočtu, nebo tenhle indický bubák vážně nebývá vidět, to se mi zjišťovat nechce. Na druhou stranu když už se na konci na chvíli ukáže, rozhodně zaujmout dovede. 

Přehrajte si trailer O filmu jako takovém se to však příliš říct nedá. Démon ve mně je neurážejícím způsobem natočený zoufale obyčejný horor. Chvilku se snaží sázet na strašení, chvilku zase zkouší jít ve stopách Děsivého dědictví a otevírat rodinná traumata. A i přes zasazení do neokoukaného světa přistěhovalců z Indie nedovede nikdy najít nějaký svůj osobitý styl, jímž by se lišil od nekonečného zástupu malých, levných a ve výsledku nepříliš zajímavých hororů o nadpřirozeném zlu. Když to uvidíte, tak tu hodinu a půl trpět nebudete. A když ne, nic se nestane. A počítám, že za pár týdnů dostanete další šanci v podobě nějaké nové hororové rutiny.