Vždycky, když si pomalu začínám myslet, že to s českým filmem vůbec, ale vůbec nevypadá špatně, přijde film, jako je Cukrkandl, a já... musím spokojeně konstatovat, že to s českým filmem skutečně nevypadá vůbec špatně! A to nejenom na poli umělecky ambicióznějších snímků, ale i u filmů pro širší publikum, jako jsou například rodiny s dětmi. O nich sice platí, že je lze poměrně snadno saturovat lacinými animáky bez větší přidané hodnoty, nicméně to není případ Cukrkandlu. Ten totiž nabízí poctivé výpravné dobrodružství z doby, kdy to věda (a medicína zvlášť) měla u lidí ještě docela těžké.

Vítejte v Medově, malém provinčním městečku kdesi na pomezí Uher a Rakouska v dobách, kdy českým zemím pořád ještě vládli Habsburkové. Právě tam přijíždí mladá vyštudovaná zubařka Anička Jesenská (příjemně civilní Tereza Ramba), aby se ujala svého dědictví po tajemném strýci, jehož podoba s Emilem Holubem je čistě náhodná. A nebude to mít vůbec jednoduché. Starý dům, v němž strýc bydlel, je totiž opředený mnoha povídačkami a údajně v něm straší. Mnohem složitější to však bude mít ambiciózní zubařka s místním obyvatelstvem, které podobným povídačkám věří a neváhá se srotit, aby se zapálenými pochodněmi a vidlemi v rukách předvedlo prvotřídní lynč kohokoli, kdo se vymyká místním zvyklostem.

A jak už název městečka i filmu samotného naznačují, ony místní zvyklosti se opírají zejména o nezdravé přesvědčení, že denní konzumace několika kilogramů cukru v produktech místního továrníka (úlisně namachrovaný Jiří Dvořák) lidskému zdraví nejen že neškodí, ale dokonce prospívá. A zubní sklovině zvlášť! No a když se nějaký ten zoubek přeci jenom zkazí, tak šup s ním k místnímu zubaři (rozkošně záporácký Maroš Kramár), který ho vytrhne a za tučný poplatek vám udělá nový. No řekněte, kdo by nechtěl žít v takové pohádce?

Jak už správně tušíte, slečna Anička to bude mít se svou nově otevřenou zubní ordinací a dentální prevencí hodně těžké. Prosazovat moderní medicínské poznatky v dobách, kdy se ještě věřilo na čarodějnice a prostý venkovský lid byl připravený vzít spravedlnost do vlastních rukou, si říká o pořádný malér. Naštěstí v tom Anička nebude lítat sama – pomáhat jí bude zejména partička kluků a holek pod vedením sympatického Thea Schaefera (Tichá pošta), ale také mladý inženýr s tváří Marka Adamczyka, co má srdce na správném místě, a v neposlední řadě i podivínský zahradník v podání Jiřího Lábuse. To by v tom byl čert, aby se zlého továrníka, vypočítavého zubaře a jeho záštiplnou sestru (démonická Vica Kerekes) nepodařilo zpacifikovat pádnými vědeckými důkazy, posouvajícími zaostalý kout světa do nového století.

Pokud se ptáte, kdo stojí za zdařile vystavěným příběhem a jeho sympaticky napsanými postavami, odpověď pro vás bude možná lehce překvapující. Ačkoli jak se to vezme. Pavlovi Jandourkovi se nedá upřít snaha točit televizní filmy a pohádky pro celou rodinu tak nějak netradičně, bez otravné recyklace toho, co bylo opakovaně použito už stokrát předtím. Za všechny jmenujme jeho první (a do letošního Cukrkandlu i poslední) celovečerní snímek Maharal – Tajemství talismanu (2006). Navzdory usilovné snaze se ale Jandourkovi tak nějak nedařilo přijít s tou správnou formulí na svižný, zábavný a originálně načrtnutý příběh. Až doposud. Cukrkandl totiž nabízí vše, co od poctivé „rodinné“ zábavy můžete chtít.

Může za to filmařská směs namíchaná s přesností alchymisty rudolfinské doby. Zápletka o chudé nebojácné slečně sice nemusí být sama o sobě nijak originální, ale myšlenka opřená o souboj moderní medicíny a dobového tmářství je prostě geniální a v podání Terezy Ramby funguje jako dobře seřízená zubní vrtačka. Souboj s nespravedlností a relativně silnějšími soupeři představuje emocemi nabitý koncept, jehož převedení na stříbrné plátno zvládl Jandourek opravdu výtečně. Film sice nezapře inspiraci u celé řady věhlasnějších titulů, ať už jde o Pány kluky, Doktorku Quinnovou, Četnické humoresky nebo Locke & Key (komiks i seriál), nicméně bere si z nich většinou to funkční a zajímavé. A to se počítá.

Ne že by se nedalo Cukrkandlu ledacos vytknout. Příběh je sice zajímavý, ale ve výsledku se rozpadl do několika menších epizod, které nejsou dramaturgicky svázané tak těsně, jak by si filmový příběh se stopáží 115 minut zasluhoval. Zvolené tempo je velice mírné a připomíná spíš českou mazurku než vídeňský valčík nebo uherský čardáš, ačkoli si celá řada scén říká o větší dynamiku. Lehce unaveně působí i milostná linka mezi Rambou a Adamczykem, která tam je snad jenom z úřední povinnosti, což mi přijde na škodu, protože bych si u podobných filmů někdy moc rád odpočinul od toho věčného hledání té pravé lásky. Jako kdyby bolavé zuby nedávaly snímku potřebné emoce.

Přehrajte si trailer Na druhou stranu Tereza Ramba se do role Aničky krásně hodí a předvádí, že civilnější role jí jdou k duhu, takže nebude mít sebemenší problém získat vaše sympatie. Výprava je nestydatě opulentní a ždíme z dobových interiérů, exteriérů i studiových šatníků absolutní maximum. Výsledný pozitivní dojem utvrzuje i velkoryse pojatá a precizně zkomponovaná orchestrální hudba Michala Novinskiho (Toman, Život k sežrání), která si říká o pozornost každého milovníka filmové hudby a může se směle ucházet o titul nejlepšího českého soundtracku letošního roku.