Bylo nebylo. Před mnoha a mnoha lety žil v Polsku spisovatel, lékař a pedagog jménem Janusz Korczak. Byl dobrého srdce a bystré mysli, proto mu nebyl lhostejný osud chudých dětí, zejména těch, o které se neměl kdo postarat. A snažil se na tom ledacos změnit, protože si uvědomoval krutost okolního světa. Však ji pocítil na vlastní kůži, když v roce1942 zemřel ve vyhlazovacím táboře Treblinka. Jeho odkaz ovšem dokázal přežít i nacistickou zlovůli a díky tomu mohou čtenáři dodnes prožívat příběhy Kajteka, obyčejného chlapce s neobyčejným nadáním. Kajtek je totiž čaroděj!

Poněkud pohnutý úvod jsem si neodpustil proto, abyste v Kajtekovi omylem nehledali další derivaci Harryho Pottera. Chlapec, jehož nadání ke kouzlům pochází z bolesti ze ztráty matky, má k Harrymu Potterovi stejně daleko jako obrýlený mladý čaroděj k Frodovi z Pána prstenů. Takže hodně daleko. Vlastně má svou podstatou mnohem blíž k hrdinům Narnie spisovatele C. S. Lewise, k Bastianovi z Nekonečného příběhu nebo k Volání netvora od Patricka Nesse. Ve všech těchto příbězích je totiž hlavní hrdina konfrontován s krutou ztrátou rodičovské lásky a pocitu bezpečí, na což jeho zraněná dětská duše reaguje neobvyklými schopnostmi za hranicí běžných fyzikálních zákonů. 

Čaroděj Kajtek: FOTOGALERIE

S kouzelným světem Narnie má Kajtek navíc podobné kořeny ve víře a náboženství, což jsou témata tvořící jeden z jemných motivů citlivě postaveného příběhu o hledání cesty, jak vrátit lidem život. Prosím neděste se a nezacpávejte pohoršeně dětem v kině uši, když uslyší slova jako křesťanská víra a židovství. Zmínil jsem to proto, abyste pochopili, že film se nebojí klást velmi těžké otázky, ale nechává hlavního hrdinu, aby si při hledání odpovědí našel svou vlastní cestu. Protože žádný dospělý nedokáže dítěti vysvětlit, proč ztratil matku. Nejde v žádném případě o jakoukoli náboženskou agitku, ale o příběh ze světa našich předků, kde víra hrála podstatnou roli a byla konfrontována s krutostí materiálního světa. Díky tomu pracuje snímek s univerzálními myšlenkami a je snadno přenositelný do jakéhokoli kulturního prostředí. Láska, víra, kouzla, moderní věda... to vše se spojuje v dojemném hledání toho, co bylo nenávratně ztraceno. A celkové vyznění je nakonec natolik liberální, že by to v Trumpově volebním štábu vyvolalo hromadnou paniku (pardon, nemohl jsem si to odpustit). 

„Chci, žádám, rozkazuji!“ Tři kouzelná slovíčka, s jejichž pomocí se před Kajtekem otevírá svět kouzel. Magická formule, díky níž Kajtek podniká všelijaké rošťárny, vyvádí klukoviny a zažívá nejrůznější dobrodružství. Stejným kouzlem je prodchnutá především výprava celého snímku, od dobových kostýmů až po pečlivě vybrané natáčecí lokace. Děj filmu je nadčasový, není svázán s určitou konkrétní dobou, ale je zřejmé, že se odehrává v časech, kdy koňskou sílu pomalu začaly nahrazovat první automobily. Jde tedy o čistokrevnou městskou fantasy a svou povahou posouvá Kajteka blíž k příběhům pro mládež než k pohádkám, kde se to hemží hastrmany a čerty. Působí to svěže a vtahuje to do děje, byť pro současné mladé diváky může svět vozů tažených koňmi víc připomínat pohádky než naši nedávnou minulost. 

K mé velké lítosti ovšem kouzla a čáry nedokázaly vykouzlit smysluplný děj. Čaroděj Kajtek je sledem velice hezky nasnímaných scén s vlastní pointou a případnou podzápletkou, ale dohromady to vůbec nedává smysl. Nahodilost děje a chyby ve vnitřní logice příběhu sráží pracně budovaný kouzelný svět dětí vládnoucích kouzly někam hluboko k průměru. Nejlépe je to vidět na tom, jak scénář pracuje s černokněžníkem Martinem Hofmannem. Jeho zjev je správně démonický a určitě bude patřit mezi týpky, které byste v noci jen velmi neradi potkali na liduprázdné ulici. Jenže scénář pro něj nenašel důstojnou roli. Prostě tam občas je a snaží se Kajteka přimět ke spolupráci na zničení světa, ale v podstatě by tam vůbec být nemusel. Protože mnohem víc problémů než se zlým čarodějem má Kajtek se spolužáky nebo kantory. Vlastně je škoda, že černokněžník a zlý učitel nejsou jedna a ta samá osoba, protože pak by abstraktní zlo dostalo mnohem reálnější obrysy. Ale mám pocit, že žehrání na nelogický děj je výtka, kterou mladší diváci při sledování filmu ani nepostřehnou. 

Přehrajte si trailer Naštěstí má Kajtek v rukávu ještě dvě hlavní esa. Jedním z nich je představitel ústřední role Kajteka Eryk Biedunkiewicz. Je to sympaťák nikoli nepodobný Michaelu Dymkovi (Páni kluci) a představuje správnou kombinaci citlivého kluka trpícího ztrátou mateřské lásky a rošťáka, co s pomocí kouzel klidně způsobí dopravní nehodu. Navzdory nelogickému ději se budete těšit na každou jeho další scénu a byť by některým jeho eskapádám prospěla důslednější dramaturgie, vždy vás něčím potěší. Druhým velkým trumfem je pak podmanivá hudba, pod kterou jsou podepsaní Antoni a Maria Komasa-Łazarkiewicz. Díky jejich skladbám vás snímek doslova okouzlí a naladí na tu správnou vlnu. To vše vytahuje Kajteka nad šedivý průměr a dokazuje, že s trochou pečlivější práce při psaní scénáře se i v polsko-česko-slovenské koprodukci dají dělat čarokrásné filmy.