O FILMU
Remaky jsou mor. Především v hororovém žánru je jich v současnosti víc než důchodců ve frontách na zlevněnou letní módu. Stačí se rozhlédnout po hororové nabídce a jsou tu buď předělávky japonských duchařských záležitostí nebo nové verze starých a osvědčených hitů. Není tedy divu, že letos dojde i na remake asi úplně prvního slasheru vůbec – Black Christmas. Původní verze z roku 1974 sleduje příběh skupiny dívek, které se jedné temné noci stávají cílem podivných výhružných telefonátů. Během noci ale zjišťují, že telefonista s nimi má mnohem horší plány a rána se rozhodně všechny dívky nedočkají. Letos to nebude jiné, snad jen přibude více krve a více klasických lekaček. Black Christmas se v našich končinách netěší takové slávě jako třeba Carpenterův Halloween, ale v Americe jde o čistou hororovou klasiku. Nikdo se k ní ale takhle nechová. Režie se totiž ujal Glen Morgan, který má za sebou jen průměrný horor Krysař Willard (taktéž remake) a jako producent například spoustu dílů Akt X i první a poslední Nezvratný osud. Žádná režisérská superhvězda to tedy není. Herečky v hlavních rolích se řadí do kategorie „hezký xichtík, nevýznamné filmy,“ takže novou Jamie Lee Curtis tady asi budeme hledat jen těžko (i když při pohledu na poslední filmy Mary Elizabeth Winstead se musí alespoň ta snaha ocenit). Black Christmas tedy zatím vypadají jako tuctová teenagerovská vyvražďovačka, která díky nízkým nákladů a téměř jistým solidním ziskům zařídí, že příští rok touhle dobou tu bude další film na stejné téma, jen s jiným režisérem a jinými herci. Rád se ale budu mýlit.