Když natočíte trilogii Návrat do budoucnosti, Forresta Gumpa, Kontakt nebo Trosečníka, máte navždycky předplacené místo mezi filmovými legendami. To je jednoduše fakt. Jenže na druhou stranu by nebylo od věci, kdybychom si to mohli připomínat nejen u televizních repríz jeho klasik, ale i u nových filmů. Zemeckisovi se v posledních letech moc nedaří a i když Let nebo Muž na laně byly dobré filmy a jeho animáky zajímavými experimenty, vlastně všechno, co natočil v jednadvacátém století, je oproti jeho starším kouskům druhá liga. Když tedy kývl na pohádku podle Roalda Dahla, která nevypadala podle zápletky ani trailerů extra ambiciózně, pecku jsme nevyhlíželi. A pokud jste ji nevyhlíželi ani vy, asi moc zklamaní nebudete. Pecka nedorazila. Vyloženě špatný film naštěstí taky ne. 

Čarodějnice se odehrávají na konci šedesátých let v Alabamě a točí se okolo osmiletého kluka, jenž po smrti rodičů žije u lehce excentrické babičky. Od ní se dozví, že mezi lidmi žijí skryté čarodějnice, které ze všeho nejvíc nenávidí malé děti a nejraději by je všechny rozdupaly a rozšlapaly na kousky. Jenže babička nekecá a po jednom nepříjemném čarodějnickém incidentu vezmou oba hrdinové kramle a schovají se v luxusním hotelu, kde chtějí chytit druhý dech. Jenže netuší, že právě tady budou mít svoje setkání nejmocnější čarodějnice na světě, jejichž zlá vedoucí konečně vymyslela, jak zbavit svět všech dětí. Zvládnou jim v tom malý kluk a jeho babča zabránit? 

Čarodějnice: FOTOGALERIE

Nevím moc, co vedlo Roberta Zemeckise k tomu, aby se upsal zrovna Čarodějnicím. Možná láska k předloze pohádkového klasika Roalda Dahla, možná možnost spolupracovat s Guillermem del Torem, možná hypotéka. Jisté ovšem je, že na téhle pohádce, která ve skutečnosti pohádka moc není, lze dokonale vidět, v čem tkví problém Zemeckise-režiséra. Umí točit hezké filmy. Ale s příběhy už to taková sláva není. 

Čarodějnice opravdu skvěle vypadá, ať už jsme v barevných šedesátých letech, do temnoty zabalených flashbacích hrdinovy babičky, divoké fantasy podívané nebo na skoro až hororové slezině čarodějnic. Zemeckis si dovede hrát s barvami i náladou a ve výsledku i se žánry, takže Čarodějnice permanentně balancuje mezi pohádkou s poučením, roztomilou taškařicí s digitálními zvířátky a něčím, co bych se možná nebál nazvat body horor. Ale co jsem pochopil, podobně to měla i knížka, u níž si dospěláci nikdy nemohli být jisti, jestli po jejím přečtení jejich děti spokojeně usnou, nebo je budou trápit noční můry i ve třiceti. Anne Hathaway si navíc svou záporačku strašně užívá a Octavia Spencer bude nejspíš až do své smrti nejlepší představitelkou bodrých černošských žen z jihu Ameriky, takže co se realizace týče, není si na co stěžovat. Zemeckis má řemeslo v malíku a ty žánrové hrátky, kdy není jisté, jestli za pět minut přijde legrace nebo děs, mě hodně bavily. 

Jenže tu máme jeden problém a docela veliký. Jako člověk neznalý knižní předlohy nevím, jakým způsobem se v ní pracuje s vyprávěním, z filmových Čarodějnic jsem však měl pocit, že v nich bylo děje tak na tři složitější souvětí. A Zemeckis z toho musel udělat film. Jak říkám, knihu jsem nečetl a můžu se mýlit, ale stejně – proč se něco začne dít až někdy v polovině? V první části se na film hezky kouká a postupné sbližování babičky s vnukem je zábavné, stejně jako vyprávění o čarodějnicích, ty se ovšem víceméně objeví až v hotelu a to skutečně někdy v půlce. A od té doby film strašně peláší dopředu a ačkoliv v něm dojde k jednomu poměrně zásadnímu zvratu, nikdo ho neřeší, i když by to strašně moc chtělo. Prostě se šlape na plyn a nasadí se výraz „je to tak, jak to je a diváku a hrdinové, smiřte se s tím." Odflákl to Zemeckis? Odflákl to Dahl? Nebo to v Dahlovi funguje? Nevím, ale tady určitě ne. 

Přehrajte si trailer Nakonec i přes skvělý vizuál, pár hezkých nápadů, dobré herce a Zemeckisovu snahu o žánrové hrátky spokojený nejsem. Čarodějnice je taková malá pohádkově-hororová historka, v níž toho není dost na celovečerní film a hezkými obrázky se absence děje nenažene. Možná jsem mimo a možná je za tím vším knížka s hromadou materiálu na celovečerák, dobře propracované charaktery a nepůsobí jen jako historka, kterou si někdo za pochodu vymýšlí, když chce zabavit děcka a je mu jedno, že vlastně moc nefunguje. Ale neříkejte mi to. Pořád bych chtěl doufat, že Zemeckis na tu první ligu má. A že průměrnost tohohle filmu není jen a pouze jeho chyba.