Recept na sportovní drama je poměrně jednoduchý. Stačí jeden charismatický hlavní hrdina, co to měl v životě těžké, kompetitivní sportovní prostředí typu Formule 1 či box, vedlejší postava v roli moudrého mentora, nějaké ty peripetie jako například tragická nehoda nebo smrt v rodině, hudební tréninkové montáže, a pak zdrcující finiš ve formě závěrečného závodu/zápasu, kde protagonista buď navzdory všemu zvítězí, nebo prohraje, ale uvnitř se přesto stane vítězem. Tenhle základ většinou bohatě stačí na to, aby film vyšel alespoň průměrně. To, jak moc si následně tvůrci vyhrají se scénářem, jaké motivy a témata ve filmu sledují, jak dobře natočí ony souboje, nebo jak zahraje herec či herečka v hlavní roli posléze rozhodne, jestli se díváte na dalšího Rockyho, nebo Rockyho III.

Novinka Modřiny, kterou můžete od minulého týdne najít na Netflixu, pak jednoznačně splňuje onen základ a do velké míry se jí daří dělat správně i ten zbytek, občas z ní ale budete mít pocit, jako by hvězda filmu a zároveň debutující režisérka Halle Berry točila spíš sociální drama, a nikoli to sportovní. S tím se ale bohužel pojí zákonitě i o něco vyšší nároky.

Berry ve filmu hraje postavu Jackie Justice, bývalou zápasnici MMA, která po impozantní šňůře deseti výher a žádné porážce doslova přelezla stěnu oktagonu a utekla ze svého jedenáctého zápasu před zraky celého světa. Od zlomového okamžiku uběhlo pár let, Jackie se nyní živí jako uklízečka, žije u svého toxického manažera/přítele, má problémy s alkoholem a do toho jí v ten nejhorší moment její odcizená matka přivede k prahu domu syna, kterého od narození neviděla.

Už jen z těch pár řádků je vám nejspíš jasné, že se scenáristka filmu Michelle Rosenfarb rozhodla naložit hlavní postavě brutální nálož traumat a dilemat, která v průběhu snímku musí řešit. Neuvědomila si však, že aby některá z nich mohla vyniknout, musí mít prostor dýchat. Což se tady prostě neděje, a tak jeden problém střídá druhý, a snaživé sociálně uvědomělé dílo se jednoduše boří a rozpadá pod tíhou všech těch témat, kterými se tvůrci rozhodli zabývat. Vrcholem je, když v jednom jediném kratičkém dialogu hlavní postava přizná, že byla v dětství několikrát znásilněna, ale v další scéně už je to jedno, protože se opět řeší něco jiného.

Na jednu stranu je tak zajímavé poznávat charakter Jackie blíže, dostat se jí tzv. pod kůži, a pochopitelně takové odhalení později ledacos vysvětlí, jenže ve filmu, který se rovněž značnou míru stopáže věnuje vztahu mezi ní a jejím synem, stejně jako vztahu mezi ní a její matkou a následně ještě vztahu mezi ní a její trenérkou, jež ji připravuje na návrat do boje o titul v muší váze jedné prestižní zápasnické ligy, je to zkrátka už trochu moc. Nehledě na to, že spousta těch věcí se řeší často poměrně doslovně, což taky není nejelegantnější způsob, jak takové věci vyprávět.

Nicméně abych byl fér, z obecného hlediska jde spíš o vady na kráse než nějaké zásadní chyby. Modřiny jsou v tomhle ohledu naprosto funkčním dramatem, ve kterém Berry podává v hlavní roli fenomenální výkon hodný jak jejího Oscara, tak její role ve třetím Wickovi. Ostatně herečka se do toho ve svých 55 letech fakt opřela, a jak při tréninkových pasážích, tak pak při závěrečném zápasu je znát, jak moc na sobě makala. Nakonec je to především ona, kdo film vytahuje vysoko nad průměr tím, jak živelně v roli stárnoucí zápasnice působí.

Co se samotného světa MMA týče, je zde spíš jen okrajově. S výjimkou závěrečného zápasu, který je ovšem výborně natočený, a z mého laického pohledu působí i dost věrohodně (techniku bohužel posoudit nedokážu), točí se film opravdu převážně spíš na ulicích, v chátrajících barácích, obchodech či bistrech. Ostatně to je možná můj největší problém s Modřinami. Na to, jak skvělý zápas Berry na konci ukáže, je vlastně strašná škoda, že jich ve filmu není víc. V žádném případě tak nečekejte geniálního Warriora, kde zápasy a rodinné drama byly servírovány v perfektní rovnováze. Emoce jsou zde na druhou stranu ale velmi podobné. Stejně jako Brendan s Tommym, ani Jackie totiž nebojuje z nějaké touhy po vítězství, nebo aby si cokoliv dokázala. V jejím případě jde čistě o přežití, a o to, aby se mohla postarat o svého syna. A že to je ke konci trochu předvídatelné? Který film v tomhle žánru nebyl.

Přehrajte si trailer Modřiny jsou povedeným, místy hodně povedeným filmem, kterému chybí drobnosti (sem tam víc, sem tam míň) k tomu, aby byl výborný. To jde ale na triko primárně scénáři, jako režisérka totiž Berry obstála bravurně, a podobně jako u Denzela jsem po tomhle debutu zatraceně zvědavý, s čím dalším sympatická filmařka přijde příště.