Kdybyste se mě před pár dny zeptali, jestli je větší pravděpodobnost, že se mi bude líbit Blue Beetle, nebo že se z Chucka Norrise stane nový ministr zemědělství, vsadil bych si na to druhé. Hollywood i diváci teď prožívají krizi superhrdinského žánru, Marvel tápe, DC pořád neví, jak uklidit po Zacku Snyderovi a DCEU a jak začít znovu s Jamesem Gunnem a břečky jako Ant-Man 3 a Flash rozhodně nevzbuzovaly naděje, že se situace zlepší. No a do toho se pokouší představit se nový superhrdina, jehož v Evropě téměř nikdo nezná, on sám cílí na latino publikum a debutuje ve filmu bez hereckých a hvězd a se začínajícím režisérem za kamerou. Jenže ona z toho nakonec vylezla nečekaně fajn podívaná. 

Blue Beetle se točí okolo mladíka Jaimeho, jenž se vrací ze studií domů a zjišťuje, že jeho famílie na tom není úplně dobře. Mají dluhy, nemají peníze a brzy nejspíš nebudou mít ani dům. Shodou náhod se však právě jemu dostane do ruky mimozemský artefakt, a ten si ho vybere za svého hostitele. A on se teď může navléct do prakticky nezničitelného obleku, dovede létat a vyrábět si zbraně pouhou myšlenkou. Jenže o něco takového samozřejmě budou mít zájem i zloduši v čele s cynickou šéfovou mocné společnosti Kord. Jaime se teď musí stát superhrdinou. Ne aby mohl bojovat za lepší svět, ale aby ochránil svou rodinu. Lepší svět možná přijde na řadu pak. 

Blue Beetle: FOTOGALERIE

Zní vám to naivně? Je to tak. A je to dobře. Ángel Manuel Soto natočil Blue Beetla tak, že má být sice součástí filmového DC světa a zmíní se tu Superman nebo Batman, jinak ovšem jede sólo. To znamená žádné vynucené cameo Gal Gadot nebo násilné hudební odkazy na dnes už mrtvé superhrdinsklé série, díky čemuž může jít Blue Beetle vlastní cestou. A ta tu má podobu té nejtradičnější a skoro by šlo až říct oldschool komiksovy. Na jedné straně vypadá tenhle latino superhrdina jako Iron Man chudých. Taky tu máme bojový oblek, s nímž se hrdina musí sžít, záporáci pocházejí z korporátního prostředí a ve finále si to hrdina musí rozdat s protivníkem, který má taky oblek, ale větší. 

Zároveň se tu hodně tlačí na rodinnou linku a fakt, že Jaime je jen obyčejný kluk, jenž vystudoval právo, ovšem neumí se rvát, nechce se rvát a moc netuší, co s nově získanými schopnostmi dělat. A než na to přijde, mnohokrát si nabije hubu a na kariéru superhrdiny se vrhne až ve chvíli, kdy si zlo vyšlápne na jeho nejbližší. Samotná rodinná linka tu je navíc hodně důležitá a tvůrci dokázali hlavního hrdinu obklopit postavičkami, které jsou sice jednoduché, ale funkční. A umí být starostlivé, chápavé, mentorující, legrační a na druhou stranu často i otravné (George Lopez to zvládá všechno najednou a já pořád nevím, jestli mě bavil, nebo štval). Tak jako každá rodina. A právě v téhle snaze výrazně zapojit do děje Jaimeho nejbližší a zároveň jeho neochotu vrhnout se na zachraňování světa – i když na to samozřejmě nakonec dojít musí – připomene Blue Beetle Raimiho Spider-Many. Měl by se stydět za to, že jde cestou, kterou mu vyšlapaly žánrové klasiky? Za mě to problém není, protože inspirace v Iron Manovi a Spider-Manovi je sice evidentní, ale ve výsledku funguje a vede k celkem zábavné podívané. 

Ángel Manuel Soto navíc zvládl za celkem malé peníze vytvořit poměrně hezky vypadající svět a i když vedle zajetých a velkých komiksovek vypadá možná trošku jako chudý příbuzný, ve výsledku se mu z toho povedlo udělat výhodu. Samotné prostředí je hezké tak akorát a bez větších problémů by u dvakrát tak drahých snímků obstálo, ale Soto musel kvůli rozpočtu trošku jinak přistoupit k akci, za což můžeme být rádi. Bitky jsou samozřejmě také částečně trikové, najde se v nich však mnohem víc momentů, kdy se dostanou ke slovu nikoliv trikaři, nýbrž kaskadéři a choreografové. A nevypadá to vůbec zle. Druhému štábu navíc šéfovala kaskadérská legenda J.J. Perry, jenž nedávno debutoval jako režisér Denní směnou, a ten své práci rozumí. A popravdě dost potěší vidět, jak superhrdina někomu dává pěstí nebo s ním mlátí o zeď místo toho, aby létal někde nad městem a tvářil se u toho jako král velkoleposti. Xolo Maridueña je navíc velký sympaťák, Raoul Max Trujillo dovede být nádherně zlá mlátička a nakonec tak ani nevadí, že Susan Sarandon se tu očividně nudí a moc neví, jak svou postavu pojmout. 

Přiznám se, že jsem až šokovaný z toho, co se z Blue Beetla vyklubalo. Sázka na starosvětský přístup se tu vyplatila a papírově nezkušený režisér pochopil to, co jeho mnohdy známější kolegové ne. Že v superhrdinských filmech šlo vždycky hlavně o postavy, ne o to, jak moc epicky budou vypadat. Takže poctivě nakoukal klasiky, vybral si u nich to, co funguje a nestyděl se to použít. A já se na něj za to nezlobím, protože díky tomuhle přístupu, slušné akci a fajn hrdinům to celé velmi příjemně šlape a pokud nepočítám unikátní dvojku Sebevražedného oddílu, je to nejlepší DC komiksovka od Aquamana. Škoda, že nepřišla o deset let dřív, kdy se Warneři pokoušeli své superhrdinské univerzum budovat.