V KOSTCE

Na první pohled rozmáchlý kostýmní epos, který rychle odsýpá, lahodí oku a nešetří krví a nahými těly. Ta epika je však bezzubá a jen zoufale přežvykuje příliš velké sousto, které si Juraj na stará kolena ukousl. Výpravné scény jsou směšné, dobová atmosféra nulová, kamera většinou televizní, emoce z čachtické půdy nevydolujete ani bagrem. Frielka a Roden se snaží, ale ostatní herci jsou v lepším případě do (úctyhodného) počtu, v horším vysloveně otravují. Důsledkem toho všeho je, že divák ani na okamžik nepřijme filmovou realitu. Shlédnutí Bathory se tak mění ve 2 hodiny pozorování televizně nasnímaných herců v směšných parukách (Vašutovy vrkoče vládnou) a pestrobarevných, vypraných kostýmech, jak pobíhají po skanzenech lidové architektury a interiérech pamětihodností, z nichž někdo na chvilku odstranil ty kovové stojany s rudými provazy a cedulkami „Zákaz vstupu“. A někde v rohu těsně mimo záběr netrpělivě přešlapuje zámecký hlídač, chřestí klíči a čeká, až ti filmaři konečně vypadnou a on se může jít na vrátnici dívat na fotbal.

TRAILERY

FOTOGALERIE

O FILMU

České lvy jsme úspěšně přežili, nenechali se překvapit, filmaři se vzájemně poplácali po ramenou a je na čase podívat se, co se na nás chystá na příští rok. Vedle Jana Hřebejka, který bude opět na sošku řvoucího krále zvířat útočit z první linie, své ambice neskrývá ani Juraj Jakubisko. Jeho jméno bude patřit navždycky mezi československou filmařskou elitu, ale tři roky staré Post Coitum ukázalo, že už zdaleka není takovou zárukou kvality, jako tomu bylo kdysi. Na svůj nový film Bathory, obrovskou koprodukci, ve které jedou snad všechny evropské státy, se mu však podařilo sehnat rozpočet, který v české kinematografii nemá obdoby. A s velkým rozpočtem přicházejí i velké plány. Realistický pohled na život hraběnky Alžběty Bathoryové, známé také jako Čachtická paní, která byla podle legendy zodpovědná za brutální vraždy mnoha lidí, se natáčí komplet v angličtině a s mezinárodním obsazením. Bylo by sice fajn vidět české herce, jak v zahraničí sklízí úspěchy nejen na malých festivalech, ale i v široké distribuci, ale na druhou stranu podobný projekt tady ještě nebyl a vyrovnat se obřím rozpočtům, zkušenostem amerických režisérů a zamaskovat peníze, které jsou sice na české poměry obrovské, ale oproti světové konkurenci jde v podstatě o almužnu, nebude vůbec snadné. Kdyby z Bathory na poslední chvíli nevycouvala Famke Janssen, mohl mít Jakubisko mnohem větší šanci na úspěch. Jiří Mádl a Lucie Vondráčková totiž za českými hranicemi do kina přilákají málokoho. Jak to bude v malé české kotlině, to se odhadnout neodvážím. Stín Post Coita totiž může snadno přebít jméno režisérské legendy.