„Bůh je chaos. Život je chaos,“ vysmívá se ďábelský šlechtic Frederik de Schinkel spořádanému, rád vyznávajícímu kapitánovi Ludvigu Kahlenovi. Ten pro něj představuje hrozbu, neboť hodlá na hranici aristokratova území vybudovat zemědělskou kolonii. Kahlen tvrdošíjně kontruje, že pracuje pro krále, jemuž zarostlé vřesoviště oficiálně patří. Nejmocnějším mužem v kraji je však de Schinkel, který nechce riskovat ztrátu vlivu. Dánský zástupce pro letošní oscarové klání tak sází na podobný recept jako třeba Statečné srdce či Rob Roy, kde proti sobě rovněž stál chrabrý hrdina-bojovník proti urozenému padouchovi.

Dánští filmaři Nikolaj Arcel a Anders Thomas Jensen se proslavili hlavně jako scenáristé, každý z nich si však připsal i několik režijních štací. Zkušenější Jensen (Adamova jablka, Rytíři spravedlnosti, několik scénářů pro Susanne Bier) tentokrát zůstal u scénáře a režie se ujal Arcel, naposledy podepsaný pod špatně přijatou Temnou věží. Jejich společný text však tentokrát vycházel z předlohy spisovatelky Idy Jessen, což se na výsledku stejně jako v případě podobných loňských Emigrantů značně podepisuje.

Bastard: FOTOGALERIE

Předkládaný příběh má reálné kořeny, jelikož Kalhen i de Schinkel skutečně existovali a vojenský důstojník se v polovině 18. století opravdu rozhodl zúrodnit nehostinná vřesoviště ve středním Dánsku. Konkrétní detaily si však Jessen a následně i scenáristická dvojice značně upravila. A je to samozřejmě ku prospěchu věci, neboť na ploše filmu o stopáži lehce přesahující dvě hodiny není možné vysvětlit všechny podstatné roviny historického kontextu. Jde tedy především o souboj dvou mužů, dvou zcela odlišných a nesmiřitelných pohledů na svět.

Rozmazlený mladý šlechtic de Schinkel ve zhýralém podání Simona Bennebjerga se především snaží zavděčit vlivným přátelům svého otce a dostát rodinnému odkazu. V regionu má téměř neomezenou moc, kvůli čemuž si neváží lidského života ani poctivé práce. Všechny své snahy směřuje jen k tomu, aby o moc nepřišel. Prostě dánská pakáž, zaláteřil by Stig Helmer z Trierova seriálu Království.

Zato umírněný a emočně zdrženlivý Kahlen má divácké sympatie na své straně hlavně díky sošné tváři a nekonečnému charismatu Madse Mikkelsena. Životem ošlehanému vojákovi se však dostáváme pod kůži jen pomalu a pětadvacetiletá služba v armádě jej zjevně nejen zocelila, ale hlavně zatvrdila. I Kahlen však touží především po uznání, jež se mu jako nemanželskému synovi šlechtice nedostalo. Bezmezně věří v sílu vůle a lidským posláním je podle něj civilizovat zemi. Snad i kvůli chybějícímu otci během výchovy se upíná na otce symbolického (tedy krále), od něhož očekává docenění za splnění údajně nesplnitelného úkolu – obdělání neúrodného vřesoviště. Tragédie jeho postavy však tkví v tom, že od reality odtržený král o Kahlenově misi téměř neví a nezajímá ho.

Snímek věnuje poměrně hodně prostoru zemědělským procesům, jimiž se Kahlen snaží dosáhnout svého cíle. Díky tomu musíme ocenit jeho zarputilost až tvrdohlavost, která se nezastaví ani před všudypřítomnou institucionální nespravedlností zosobněnou de Schinkelem. V duchu starosvětských melodramat dochází k postupnému utahování šroubů a Kahlen od určité chvíle nemůže svůj téměř sebevražedný úkol opustit. Nezastaví ho pověrčivost německých osadníků, kteří odmítají přítomnost romské holčičky v komunitě, ani nepřízeň počasí, ani útoky lesních lapků a ani de Schinkelovo neustálé házení klacků pod nohy.

V druhé polovině příběhu jsou už karty jasně rozdané a nelze se divit, že film získal tři Evropské filmové ceny (za kostýmy, kameru a Mikkelsenův hlavní herecký výkon). Orchestrální hudba umocňuje heroický souboj dvou protichůdných sil, avšak dramatický děj dospěje do překvapivě zkratkovitého a zjednodušeného závěru. V něm se nejvýrazněji potvrdí, že jde o knižní adaptaci, neboť po katarzním vrcholu následuje ještě čtvrthodinový epilog. V překotně poslepovaných scénách je totiž ještě třeba uzavřít i další dějové linky, kvůli zjevnému spěchu ale výsledný dojem vyprchává do ztracena.

Přehrajte si trailer To ale nic nemění na tom, že na evropské poměry (natáčelo se i u nás a v titulcích objevíte nečekaně velké množství českých jmen) jde o působivý velkofilm, který vypadá dostatečně majestátně, aby zaujal i vyznavače zámořské epiky. Arcel, Jensen a Mikkelsen sice nevytvořili snímek s takovým přesahem jako v případě třech let starých Rytířů spravedlnosti (na nichž se všichni tři podíleli), ovšem strhující a působivou historickou podívanou, která rutinnější produkce jako třeba zmíněné Emigranty jasně přesahuje, naštěstí ano.