Filmové Dánsko je zatraceně zajímavé. Už dobrých dvacet let tu vznikají filmy, které jsou chytré, originální, nečekané, umí být drsné, vtipné i dojemné. A často i tohle všechno dohromady. Svého času jsem v Karlových Varech chodil na všechno, co vzniklo v téhle skandinávské zemi. Jednoduše proto, že šance na špatný film byla naprosto minimální. A nebyl jsem zdaleka sám. Netroufnu si říct, jestli v Dánsku vznikají nejlepší evropské filmy i dnes, ale dlouho to tak vypadalo. A pokud byste vy tvrdili, že ano, tak já se s vámi rozhodně hádat nebudu. 

Do značné míry může za úspěch dánské kinematografie Anders Thomas Jensen, který napsal nebo režíroval dnes už kultovní pecky jako V Číně jedí psy, Blikající světla, Adamova jablka, Bratři, Po svatbě nebo Vidíš měsíc, Danieli. K režii jako takové se vrátil po pěti letech a jeho novinka Rytíři spravedlnosti naštěstí ukazuje, že tahle docela dlouhá pauza se na něm nijak neprojevila. 

Rytíři spravedlnosti: FOTOGALERIE

Hlavní hrdina Markus je stoprocentní drsňák a profesionální voják, který má na kontě několik zahraničních misí a zabíjení je pro něj podstatně snadnější než rodinný život. Jenomže teď se musí vrátit rychle domů a postarat se o dospívající dceru. Ta přežila podivnou vlakovou nehodu, jenomže její maminka takové štěstí neměla, a tak teď musí Markus zjistit, jak být dobrým tátou a dochází mu, že svou holčičku téměř nezná. A neví, jak jí pomoci. Jenomže pak mu na dveře zaťuká Otto. Neupravený neurotik a podivín je matematický génius a je přesvědčený, že srážka příměstských vlaků nebyla nehoda, ale že ji někdo zavinil schválně. Jednou z obětí se totiž stal muž, jehož svědectví by mohlo dostat za mříže nebezpečný motorkářský gang a tihle drsňáci by udělali cokoliv, aby nepromluvil. Markus se tak vydává na cestu pomsty. Jenomže s překvapeními ještě není ani zdaleka konec…

Popsat Rytíře spravedlnosti někomu, kdo nezná režisérovy filmy, je docela těžké. Kdo je zná, tomu by mělo stačit, že to je „typický Jensen.“ Takže já se teď zkusím věnovat těm prvním. Film na první pohled vypadá jako lehce bizarní revenge flick a do velké míry i lehce bizarní revenge flick je. Jenomže na průhlednou šablonu tu režisér a scenárista balí spoustu nápadů a motivů, které byste možná nečekali. Rytíři spravedlnosti permanentně balancují mezi několika žánry a když už máte pocit, že jste je prokoukli, zase vás překvapí. Jednu chvíli vypadají jako podivná kombinace thrilleru o pomstě a nerdovské komedie, protože Mads Mikkelsen tu sice hraje chladnokrevného mstitele, ale parťáky mu dělá trojice nerdů, jimž by to víc slušelo v Teorii velkého třesku. Je to divně legrační? Ano, je. Jenomže pak Jensen totálně změní tempo a najednou se z Rytířů spravedlnosti stává psychologické drama o pomstě, následcích a truchlení. Začínáte být dojatí? Dobře. Připadá vám, že film tlačí příliš na pilu? To je taky dobře, protože Jensen se tomuhle velkému dramatickému příběhu ve skutečnosti ironicky vysmívá… nebo ne? 

Rytíři spravedlnosti jsou neskutečně hravá podívaná, u které se ovšem divák musí smířit s tím, že Jensen si hraje nejen se žánry, ale i s diváckým očekáváním. Jednou zcela vážnou scénu odlehčí trhlým humorem, podruhé se pustí do filozofování o tom, jak moc propojené jsou naše osudy, jindy přitlačí na té vážnosti a nechá hrdiny obnažit se způsobem, jaký byste nečekali. Člověk nikdy netuší, jestli se za pět minut bude smát, brečet u neskutečně emotivní scény, nebo se neskutečně emotivní scéně smát, protože režisér v ní nečekaným způsobem paroduje žánrová klišé. Rytíři spravedlnosti nenechají diváka v klidu, neustále překvapují a hrají svou vlastní hru. Zároveň je však nutné říct, že když Jensen chce rozesmát, dojmout nebo napnout, film skutečně vtipný, dojemný nebo napínavý je. Jen se při sledování musíte smířit s tím, že film vždycky bude o krůček před vámi a že když už začnete mít pocit, že jste ho prokoukli, o chvilku později zjistíte, že vás Jensen opět doběhl. 

Přehrajte si trailer Skvěle se na to kouká. Režisér řemeslo zvládá výtečně, ať už zrovna na obrazovce probíhají ostré dialogové výměny, nebo Mads Mikkelsen kosí motorkáře. Mnohem důležitější ale je, že Rytíři spravedlnosti jsou od začátku do konce neskutečně hravá a vychytralá podívaná a je vyloženě radost nechat se jimi pohltit a dovolit tvůrcům a hercům (každý tu dostane možnost vyniknout a každý jinak, než byste čekali), aby si vás povodili. Jediný problém mám tak nakonec s tím, že Jensen tu jde divákům přeci jen trošku moc naproti. Na druhou stranu pokud tohohle Dána nemáte pečlivě nakoukaného a neznáte jeho tvorbu, jsou Rytíři spravedlnosti ideálním vstupem do jeho světa, kde hraje podle svých vlastních pravidel. 

A díky Edison Filmhub si tuhle pecku můžete pustit doma. Ale radši si pospěšte.