V DC pohnojili, co mohli, takže navzdory velké náklonnosti a nekritičnosti řady fanboyů skončila snyderovská éra kolapsem. Justice League sice spojila největší hrdiny mimo Marvel v jeden tým, což byla událost očekávaná přinejmenším dvě dekády, udělala to ale tak nevábně a nezajímavě, že se to podepsalo nejen na brblání diváků i kritiků, ale i na tržbách. Comicsový vesmír se tak rozpadl přímo před očima a zůstali z něj jediní dva přeživší – Wonder Woman, která to nepochybně bude mít těžké ve svém letním sequelu z osmdesátých let, a pak Aquaman. kterého jsme sice už párkrát viděli, vlastní plnohodnotný origin mu ale umožňuje rozjet se naplno víceméně od nuly.

A skutečně, od Batmana a Muže z oceli se mořský polobůh zcela odstřihl a jedinou jeho spojnicí s dosavadním univerzem je Jason Momoa. Pravda, nejde zrovna o herce oscarových parametrů, ale vzezřením a muskulaturou své roli dokonale odpovídá, přičemž ho režisér James Wan k nějakým moc velkým úkolům ani nepouští: Pár hlášek, jednoduché one-linery a skromné dialogové výměny, které mají děj z atrakce C nějak posunout k atrakci D.

Aquaman: FOTOGALERIE

Aquaman je přitom evidentně koncipován jako velká rodinná popcornová zábava, zacílená na děti okolo dvanácti let, takže jeho příběh není nikterak sofistikovaný (jde o klasický origin, co akorát vystřídá zhruba deset atraktivních lokací) a ani pohnutky postav nejsou zrovna hluboce propracované. Temný rytíř se tu neloví. Na druhou stranu rozhodně lepší jednoduché šablonky a přímočaré pokusy o indiana-jonesovská škatulata, než třeba rádoby napínavé podrážení a nudné pokusy o budování vlastní mytologie, jaké jsme poznali třeba u sequelů Pirátů z Karibiku.

Wanův film určitě hřeší na přehnanou stopáž (143 minut!) a spolu s půlhodinou materiálu by se klidně mohl zbavit i dvou tří postav. Všechen materiál je ale řemeslně na výši, jednotlivé scény mají bezproblémový rytmus a technicky jde o naprostou hollywoodskou špičku. Jen ten totální drajv tomu chybí – asi jako u Rychle a zběsile 7. A přesto jde o podívanou, která by vám neměla v kině utéct, protože jde o jeden z nejvelkolepějších projektů Hollywoodu.

Neměřím rozpočtem. Měřím epickými bitvami, fantasticky vyrenderovanými průlety podmořskou říší a audiovizuálně vypiplanými konfrontacemi s nejrůznějšími potvorami – z nichž nejpůsobivější je asi nájezd do Hlubiny mezi tisíce potomků Venoma s Vetřelcem. Z hlediska kostýmů, výpravy a celé té blyštivé/neonové stylizace je Aquaman fascinující podívanou, jejíž výtvarníci destilovali to nejlepší z Propasti, Avatara, Trona, Hvězdných válek i Blade Runnera a Matrixu a přetavili to do rodinného blockbusteru, v němž je pořád na co zírat.

Digibordel nehrozí (minimálně ve 2D), ačkoliv jsme pořád pod hladinou a v některých pasážích se mraky ozbrojených žraloků s lasery na hřbetech nahání s hejny mořských koníků v neonových brněních, mezi nimiž řádí kraken a tisíce dalších vodních tvorů. Do toho střílí Amber Heard v pornokostýmku a mudrovat se chystají Dolph Lundgren, Nicole Kidman a Willem Dafoe (tyhle tři pohromadě už asi nikdy neuvidíme). Podívaná je to přesto přehledná, velkorysá, jaksepatří efektní a prošpikovaná nápady, zkrátka realizovaná stoprocentně.

Ten úkrok k mladším divákům, jež zkusí bavit padouši jak z Power Rangers a spousta figurek, které snad na plátno slezly přímo z regálů hračkářství, se samozřejmě nebude zamlouvat každému. A sám Aquaman se ani tentokrát nestal opravdovým božanem, co by se mohl rovnat s Iron Manem a spol. Dočkal se ale velmi tučného, epického a řemeslně luxusního iniciačního dobrodružství, které rozhodně je dobré vidět v kině, protože svým měřítkem a trikovou vycizelovaností nemá mezi comicsy příliš konkurence. Určitě bych si ho dal podruhé spíš než jakýkoliv jiný DC film od Temný rytíř povstal.