Když se ohlédneme za érou DCEU, která se rozhodně nedá považovat za zcela úspěšnou, první Aquaman z ní vychází jako jeden z těch povedenějších filmů. Nemám problém přiznat, že v době premiéry jsem ho možná dostatečně neocenil a i když mi připadal audiovizuálně povedený, ten zbytek byl maximálně funkční průměr. Jenže mizérie jako Flash nebo Black Adam, případně marvelovské přešlapy typu Ant-Man 3 a Thor 4 ukázaly, že ten funkční průměr zabalený do pěkného kabátku je vlastně něco, co není vůbec špatné. Ovšem těšit se na druhý díl dalo docela dost práce. Aquaman totiž trpěl tím, že DCEU skončilo, přesouvala se data premiér, divácké reakce na testovačkách nebyly zrovna pozitivní, takže se upravovalo a přetáčelo a Arthur Curry tak míří do kin ve chvíli, kdy Warner Bros. doufají, že tuhle superhdinskou kapitolu budou mít konečně z krku a budou moci začít nanovo. Proto docela překvapí, že výsledný snímek nakonec není úplně špatný. Ale bacha, nechci úplně, abyste si poslední větu vyložili jako chválu. 

Druhý Aquaman je film, u něhož není vůbec těžké najít to, co se nepovedlo. Není toho totiž málo. Stačí pár minut a bude vám nejspíš jasné, že úpravy a přestříhávání si vybraly svou daň a že James Wan, který musel několikrát značnou část filmu překopávat, jednoduše neměl dost materiálu na to, aby to mohl udělat správně. Takže začínáme několikaminutovou rekapitulací toho, co se stalo v jedničce, jen abychom dalších deset minut strávili s jinou postavou z jedničky, o níž v rekapitulaci nepadlo ani slovo a zapomnětliví diváci tak nemusí vůbec tušit, na koho koukají, co je zač a o co mu jde. Jak to vyřešit? Další rekapitulací! Tentokrát kratší, ale…  zkrátka už jsme to jednou viděli. Jenže nekončíme. Tenhle tríček James Wan použije ještě jednou, když někdy v půlce potřebuje vysvětlit poměrně důležitou část zápletky a ujasnit divákům, o co že se hraje a proti komu. 

Aquaman a ztracené království: FOTOGALERIE

Děj se tu většinu času posouvá dopředu tím, že si všichni někde sednou a jedna z postav začne vyprávět. Posunování děje s pomocí obrázků, scén nebo konání hrdinů tu nahrazuje polopatické vysvětlování všeho, až to začne být lehce trapné. Ale buďme za to rádi, všechno ostatní totiž nedává smysl už vůbec. Motivace hlavního padoucha je přinejlepším podivná, chování samotného Aquaman ještě víc a nikdo se tu ani nepokouší tvářit, že má děj pod kontrolou. Jednoduše se tu vytáhnou civilizace, o kterých se nikde nepíše, takže o nich nikdo nic neví, a sklady s podivnou látkou schopnou zničit svět, o nichž se nikdy nikdo neobtěžoval královi Atlantidy říct. 

Snaha přemýšlet u Aquamana o čemkoliv povede jen k mrzení a k depresi. Jsem přesvědčený, že výsledek nedává smysl ani tvůrcům a James Wan a jeho tým můžou být po všech těch producentských zásazích a bizarních rozhodnutích rád, že to má začátek, prostředek a konec. Jenže ona to ve výsledku není zdaleka taková bída, jak by se mohlo zdát a pokud budete mozek zaměstnávat jen snahou nevysypat si popcorn na podlahu, zjistíte, že celá tahle blbost dovede být nečekaně zábavná. 

James Wan se zbytečně s ničím nezdržuje a hned od začátku sype na diváka jednu vizuálně zábavnou scénu za druhou. Sice v nich není vůbec originální, ale jeho Aquaman hezky vypadá a režisér si očividně užívá, že při útoku na Atlantidu může točit svoje podvodní Hvězdné války, o chvíli později rabuje Pána prstenů, pak atmosféricky zkouší navázat na brakové sci-fi a fantasy hity osmdesátých let (s čímž mu úspěšně pomáhá skvělý retro syntezátorový soundtrack) a občas odněkud vykoukne třeba i Lovecraft. Wan pravděpodobně ví, že z jeho filmu zbylo torzo a je to celkem volovina, takže se pokouší divákům nedat prostor přemýšlet a chce publikum umlátit atrakcemi, atraktivními lokacemi, popichovním Momoy a Wilsona a videoherním vyprávěním, kdy se střídají levely (pouštní, podvodní, džungle a podobně). A všude se pořád něco hýbe, do toho hřmí muzika a zpomaluje se jen v těch nejnutnějších pasážích. A já jsem si kolikrát řekl, že je to strašná volovina, když jsem se však koukl na hodinky, zjistil jsem, že jsem už daleko za půlkou a vlastně mě baví na tu volovinu koukat. 

Přehrajte si trailer Ovšem opakuji – nechci tu Aquamana přechválit a úplně si nejsem jistý, jestli bych návštěvu kina doporučil. Je nutné si uvědomit, že Jason Momoa a James Wan navazují na vizuálně obludného Flashe, unylého Black Adama a lacinou dvojku Shazama. To je jako kdybyste chtěli uspořádat automobilový závod, přičemž vaši protivníci by neuměli řídit a ještě byli slepí. Laťka DC supehrdinských snímků se zkrátka nachází tak nízko, že ji lze bez větších problémů překročit, i když máte v ruce dokonale blbý film. Stačí, že hezky vypadá a nenudí. Sami si řekněte, jestli je to dost k návštěvě kina.