Americký sniper je neuvěřitelně přímočarým filmem. Žádné voice-overy, žádné výmluvy, aby se obě strany nažraly a politická korektnost zůstala celá. Žádný dobrosrdečný pacifista, co ostatním vaří kafe a během útoku se schovává za zdí, roní slzy nebo předává pomačkané, krví zbrocené dopisy pozůstalým svých kamarádů ve zbrani. Ne, čtyřiaosmdesátiletý Eastwood jedná s divákem na rovinu, prezentuje mu autobiografii nejúspěšnějšího snipera v historii americké armády - Chrise Kylea - jako dokudrama. Pokud budete mít pocit, že prvních deset minut sledujete náborový spot americké armády, kompletně s výcvikem elitních jednotek SEAL, pak je to zejména proto, že ho Eastwood velmi pozorně nastudoval a prakticky záběr po záběru okopíroval.

Americký sniper: FOTOGALERIE

Na rozdíl od Na život a na smrt (Lone Survivor) ovšem válečné scény v Americkém sniperovi vypadají celkem věrohodně. Herci-vojáci zjevně prošli výcvikem, Eastwood má v malíčku jak střihovou dynamiku, tak bitevní vřavu, a především zvládá prodat zarostlého Bradleyho Coopera, který trpělivě skenuje perimetr skrz puškohled a dělá díry do nepřátel bez ohledu na věk, pohlaví nebo politickou příslušnost. Ne, s vojenskou hodnověrností nebo řemeslem tenhle film nemá sebemenší problém. Jeho umíněná černobílost vás ale dost možná pošle do vrtule.

Nemluvíme teď samozřejmě o absenci barvy filmového materiálu, ale o tunelové vidění samotného děje. Film staví na autobiografii Chrise Kylea a dívá se tedy na svět výhradně jeho očima. Je nutno dodat, že Kyle je v očích mnoha lidí velmi rozporuplnou postavou. Na jedné straně bezesporu válečný hrdina se 150 zářezy a bezpočtem vlastnoručně zachráněných spolubojovníků, na straně druhé v civilu tak trochu sedmilhář a člověk, který se dlouho nemohl vyrovnat s tím, že už je tzv. po všem. Tuhle rovinu snímek bohužel jenom lízne a stejně tak nijak nekomentuje Kyleovu motivaci.

Spokojíte se s tím, že je to prostě kluk z Texasu, co chtěl být kovbojem a chránit Ameriku? Že šel do armády nikoliv proto, že ho nevzali na vysokou, ale protože v televizi viděl dílo sebevražedných atentátníků a odstřeluje hlavy iráckých bojovníků hlavně proto, aby se náhodou jednoho dne neobjevili na prahu jeho domu nedaleko Houstonu? Kyle to má v hlavě rozdané hodně jednoduše. Oni jsou zlí, my jsme hodní. Oni začali střílet první, my máme právo je umlátit jistotou desetinásobku. A kdo není se mnou, ten je s nimi.

Cooper měl k předloze až nezdravý respekt.Snímek se jen velmi opatrně rozjíždí po dvou liniích. Jednu představuje jakási sniperská olympiáda, kdy se Kyle nahání se syrským konkurentem (honička trvá několik let), druhou pak jeho občasné návraty domů za manželkou a dětmi. Vzpomínáte si na scénu ze Smrt čeká všude, kdy Jeremy Renner na konci v supermarketu pochopí, že bez války pozbyla jeho existence smysl? Eastwood nikdy nezajde tak daleko. Ne že by to nezvládnul, ale úmyslně se drží zpátky, jako by říkal "Kyle je dobrej kluk, souhlasím se vším, co udělal, a nebudu do toho vrtat". Celá druhá linie se ostatně jakýmsi zázračným lusknutím prstu vyřeší, což ji definitivně devalvuje. V očích diváka tak zůstává ostrostřelecké nahánění a šňůra zručně natočených, ale ideově prázdných akčních scén.

Tady se nabízí ono na pohled přestřelené srovnání s druhým Rambem - zjednodušená optika hlavního hrdiny si nijak nezadá se Stalloneovou průhlednou agitkou. Neprůstřelný je nejen on, ale i jeho vidění válečného konfliktu a rozdělení na hodné a zlé, na kovboje a atentátníky.

Bradley Cooper Eastwoodův pasivní přístup korunuje svým ztvárněním Chrise Kylea. Bezmála gandalfovský plnovous, dvacet kilo tělesné hmoty a nepřeslechnutelný texaský přízvuk ho proměnily k nepoznání, ale jeho herecký rejstřík ve vypjatých momentech naráží na limity a zůstává jen neuchopitelná zádumčivost. Je mi jasné, že Cooper měl k předloze až nezdravý respekt. Sám práva na zfilmování zakoupil a slíbil otci Chrise Kylea, že památku jeho syna nepošpiní.

Přehrajte si trailer Spoiler? Nikoliv... Chris Kyle zemřel v civilu a jeho tragická smrt není součástí filmu. Její okolnosti ovšem jeho status národního pokladu a válečného hrdiny zacementovaly nadobro, takže film prostě nedostane šanci překročit knižní předlohu a její očividně jednostrannou výpověď. Jeho zázračné výdělky nereflektují ani tak jeho kvality jako spíš aktuální nálady americké společnosti a zoufalou potřebu oslavit hrdinu, který nepochází z komiksové stáje.

Eastwood tak dal lidem ikonu, jíž je snadné adorovat, ve filmu, který je snadné zpochybnit. Tenhle pomník na objednávku je ovšem v oscarovém klání tak trochu omylem. Jestli to něco naznačuje, tak především to, že Clint Eastwood nás má všechny i ve svém požehnaném věku vyloženě na háku. Nepleťme si však zkušeného řemeslníka se zkušeným manipulátorem. Eastwood v Americkém sniperovi zvládá obojí. Místo otřepaných klišé a životopisného patosu útočí naoko chladným a důvěryhodným dokumentárním odstupem. Jestli je to na pochvalu nebo nedejbože na ocenění, to už nechám na vás.